Winternitzovy automatické mlýny byly postaveny podle projektu Josefa Gočára, jejich architektura se stala jednou z dominant města. Už tři roky tu probíhá rekonstrukce, modernizace a dostavba celého areálu, z brownfieldu se tak postupně stane multifunkční centrum. V hlavní budově mlýnů by měla zahájit provoz Gočárova galerie už v září.
Stavbaři v komplexu pardubických mlýnů pracovali nebo ještě pracují na několika projektech pro tři různé investory. Největší zakázku v areálu nedávno dokončila divize 9 Metrostavu pod vedením Ing. Jaroslava Sýkory. Hlavní budovy mlýnů na sídlo Východočeské galerie Metrostav přestavoval ve sdružení s firmou Chládek a Tintěra. Práce zahájil v září 2020, dokončil je letos v lednu. Realizační tým musel překonat nezvykle mnoho problémů vyvolaných nečekaně horším stavem původních konstrukcí. Projekt financovaný Pardubickým krajem za přispění dotačních prostředků Evropské unie proto provázelo množství změn, náklady přesáhly 361 milionů korun.
Druhý tým Metrostavu v čele s Ing. Milanem Voráčkem řídí jako lídr sdružení v areálu pro Statutární město Pardubice výstavbu Centrálních polytechnických dílen a městské galerie.
Poslední novodobí majitelé mlýnů – architekt Lukáš Smetana s manželkou – si ponechali ve vlastnictví parter nádvoří a jedno silo, které přestavují na sídlo rodinné nadace. V další části komplexu, která nadaci také patří, v budoucnu vyroste i několik rodinných domů a polyfunkční budova s byty, kancelářemi a obchody.
Chcete číst dále?
Zaregistrujte se zcela zdarma a získejte přístup ke všem článkům.
Máte účet? Přihlaste se
Celý komplex Winternitzových mlýnů se tak postupně změní v moderní kulturně-společenskou městskou čtvrť nazvanou Automatické mlýny, která představí ojedinělý příklad partnerství veřejného, soukromého a neziskového sektoru.
OBILÍ A MOUKU VYSTŘÍDAJÍ VÝSTAVNÍ PROSTORY
Monumentální mlýnský objekt navrhl architekt Josef Gočár ve stylu rondokubismu. Členitou fasádu z režných cihel rozšířily po 1. světové válce dostavba vodárenské věže a obloukový most, který mlýny spojil s věží sila. Jeho vzhled inspirovala Ištařina brána v Babylonu. V roce 2013 byl provoz v areálu ukončen, objekty začaly chátrat a hledaly nové využití.
Přeměnu historické budovy na univerzální výstavní prostor pro Východočeskou galerii navrhli Petr Všetečka a jeho kolegové ze studia TRANSAT architekti. Jejich řešení z většiny zachovalo a konzervovalo konstrukce z první třetiny 20. století. Odstraněny byly jen některé kompozičně nevhodné přístavky a oplocení směrem k řece – vstupní hala galerie se tak otevřela k náplavce i do nádvoří. S minimem zásahů je ponechána i severní přístavba sil ze začátku šedesátých let 20. století jako rezerva pro budoucí rozvoj galerie.
STAVEBNĚ-KONSTRUKČNÍ ZMĚNY
Rozsáhlé práce stavbaři zahájili šetrnou demontáží zachovaných prvků mlynářské technologie. Novodobé dostavby a jihovýchodní komunikační přístavek byly odstraněny, schodiště se navrátilo zpět dovnitř budovy. Východní fasáda tak získala původní podobu.
Řemeslníci repasovali a upravili okna směrem k řece, osadili střešní světlíky i okna do dvora ze subtilních nerezových profilů. Střechy zateplilo nové izolační souvrství s pěnovým sklem.
Řadou změn prošly vodorovné nosné konstrukce. Dřevěné trámy na ocelových profilech nahradily železobetonové stropy; v jižní části budovy se dřevěné stropy nahrazovaly jen částečně. Ve střední části (v mlýnici) se dřevěné trámové stropy opravily a obnovily, původní podpůrná ocelová konstrukce byla požárně opláštěna. Prostupy po technologiích betonáři zacelili a nově přestropili. Prostory některých šachet jižních sil zpřístupnily nové otvory prořezané ve stěnách.
Samozřejmostí byla výměna technického zařízení a doplnění technologií. Nejvyšší strop nad sily proto stavbaři vybudovali v nižší poloze – původní atika tak zakrývá venkovní zařízení strojoven vzduchotechniky, aby nerušilo siluetu stavby.
Nový účel užití si vyžádal změny dispozic podlaží a přístavbu čtyř celoprosklených vnitřních výtahů, které objekt uzpůsobily pro bezbariérový přístup a usnadňují obsluhu galerijních expozic, depozitářů i skladů.
PROMĚNA V GALERII
Historická památka získala původní vnější vzhled, doplnily ji však dvě nové pasáže, které spojují nábřeží s mlýnským nádvořím. Z jižní pasáže se vchází do hlavní vstupní haly galerie, která se nad vyrovnanou podlahou otevřela přes dvě podlaží stejně jako pasáže, které v patře křižují přístupové mosty do expozic.
Budova dnes nabízí otevřený a propojený výstavní prostor, který je od třetího až do pátého nadzemního podlaží osvětlený přirozeným denním světlem – do 5. NP jej přivádějí světlíky ve střeše, do výstavních sálů o patro níž světlo proniká velkým průhledem v podlaze, do 3. NP se dostává z jedné třetiny prosklenou podlahou.
„Snahou architektů bylo respektovat materiály typické pro industriální stavby i českou modernu začátku 20. století, kdy byl komplex postaven. To se třeba odrazilo i v zachování původních povrchů v kombinaci s nerezovými zařizovacími předměty v sociálních zařízeních vestavěných do starých sil,“ říká Ing. Sýkora.
POCTA JOSEFU GOČÁROVI
Na rekonstrukci hlavní budovy mlýnů pro Východočeskou galerii umění navazují tři samostatné menší projekty. Jeden nahrazuje starou trafostanici, druhý buduje galerijní kavárnu a poslední zahrnuje výstavbu kanceláří pro zaměstnance galerie. Ta na konci roku 2022 oslavila 70 let své existence a do roku 2023 vstoupila s novým názvem Gočárova galerie, který ctí jméno architekta mlýnů.
Dnes její prostory vybavují dodavatelé interiérů. Jakmile v nich bude zajištěna stálá teplota i vlhkost, začne do zrekonstruovaného objektu stěhování více než 19 tisíc sbírkových předmětů – převážně děl české výtvarné scény druhé poloviny 20. století. Exponáty přitom nebudou jen na stěnách a v prostorách galerie, tvoří je i vybrané prvky původní mlynářské technologie. Tím největším z nich bude budova samotná.
-red-
