Rekonstrukce značně zchátralé budovy ostravských jatek přinesla autorům mnohé výzvy, v průběhu projektování se objevily další. Kromě jiného bylo třeba řešit statické zajištění objektu, řada míst je nyní vyztužená ocelovými konstrukcemi. Samostatnou otázkou byly vlivy důlní těžby, v jejichž důsledku se celá budova naklonila o téměř 200 mm ve dvou směrech. Autoři projektu proto navrhli ztužující věncový systém v úrovni základů i střechy. Všechny nově přidané prvky jsou z pohledového betonu. Zachováním otvorů ve fasádě se vytvořila nová spojnice galerie s městem – díky otočným mechanismům se nové výplně stěn otevírají, takže se interiéry výstavních sálů prolínají s venkovním prostředím.
Bývalá jatka se nacházejí nedaleko železniční stanice Stodolní – dříve to byl okraj města, teď už opravdu ne. Z areálu se dochovaly čtyři objekty, které prošly rekonstrukcí a dostavbou. Industriálnímu komplexu vtiskla hlavní charakter chladírna se strojovnou a kotelnou od Ignaze Felixe, jeho symbolem se stala cihelná věž z počátku 20. století. Zchátralý, památkově chráněný objekt město koupilo v roce 2016, galerie nyní v objektu využívá pět výstavních sálů, nechybí kavárna ani zázemí pro vzdělávací programy.
Autor návrhu stavby Robert Konieczný je protagonistou tzv. pohyblivé architektury, kdy se pohybují velké části stavby. Realizace jeho záměrů je výzvou i pro zkušeného statika.
Chcete číst dále?
Zaregistrujte se zcela zdarma a získejte přístup ke všem článkům.
Máte účet? Přihlaste se
CIHELNÉ STĚNY DOPLNILY MOBILNÍ PRVKY
Stěny historických budov byly zchátralé, probourané obrovskými otvory; zdivo zčernalé sazemi svědčilo o průmyslové historii města. Architekti vzali tyto nedostatky za své a přidali další vrstvu – charakter zašpiněných cihel a oken zachovali, otvory ve zdech vyplnili soudobým materiálem, ornamenty starých zdí ponechali nebo obnovili. Při přestavbě zřícené části objektu uplatnili princip obnovy neexistujících prvků, které vytvořili z mikrobetonu.
Hlavní ideu projektu založili na zachování funkčnosti otvorů jako přímé spojení budovy s městem. Z ní vyplynula myšlenka, že by se nové výplně otvorů mohly otáčet a otevírat tak místnosti ven. Umělcům a kurátorům to dává nové možnosti, umění tak doslova vychází do okolního prostoru.
Otočné stěny byly navrženy jako atypické výplně velkých otvorů, které předchozí uživatelé do cihelné fasády prorazili (autodílna, sklady). Jedná se o působivou konstrukci – mohutnou stěnu otočnou kolem středové osy. Je tvořena na místě smontovanými kovovými prvky, doplněnými tepelnou izolací, deskami a povrchovou úpravou z tenkého betonu.
NEČEKANÉ KOMPLIKACE
Budovy byly před rekonstrukcí ve velmi špatném stavu, řadě místností hrozilo zřícení. Při průzkumu se zjistilo, že se celý objekt ve dvou směrech vychýlil v důsledku nerovnoměrného sedání půdy způsobeného důlní činností. Jeho naklonění bylo nutné zohlednit ve výkresové dokumentaci, navíc se tím komplikovaly stavební práce.
Kromě toho se během projektování se měnilo zadání – projekt zpočátku počítal i s mladšími budovami tvořícími zástavbu přilehlé čtvrti, ale mezitím se zřítila střecha stavby na sousedním pozemku, takže kolem bývalých jatek zůstalo volné prostranství. K dalším změnám v projektu přispěly statické posudky, které ukázaly, že je část budovy založena na nestabilním podloží. Oprava základů byla z technických i ekonomických důvodů nemožná, proto musela být jedna z budov zbořena a nahrazena betonovou replikou, do níž jsou otištěny zaslepené otvory původní stavby. Nová budova se tak od ostatního režného zdiva výrazně liší, ale současně souzní se soudobými zásahy v podobě otočných stěn. Projekt si zachoval koncepční soudržnost a jasně ukazuje, které prvky jsou historické a které představují novodobé zásahy.
STATICKÉ ZAJIŠTĚNÍ STAVBY
Prováděcí projekt zpracovala ostravská projekční kancelář MS – projekce: „Architekti navrhli smělé konstrukční zásahy, například značné rozpony u výstavních sálů. Do chatrné historické stavby se tak vnesly obrovské síly, které by ji mohly poškodit. Proto jsme provedli detailní statický výpočet, jehož výsledkem bylo zesílení kritických míst pomocnou ocelovou konstrukcí v kombinaci se založením určených konstrukcí na mikropilotách. Podloží stavby je nekvalitní, stavba se navíc nachází nedaleko bývalé městské stoky s kontaminovaným okolím. Mikropiloty o průměru 16 cm a délce až sedm metrů bylo možno realizovat i uvnitř budovy, vrtací stroj je poměrně malý a projede dveřmi. Abychom potvrdili všechny statické předpoklady, osadili jsme na objekt měřicí body, abychom ho mohli geodeticky trvale sledovat. Výsledky měření pak ukázaly shodu chování stavby s matematickými výpočty,“ uvádí Ing. Jaroslav Habrnal.
TŘI ZÁKLADNÍ MATERIÁLY
Autoři návrhu se soustředili na tři základní materiály, které přiřadili konkrétním prvkům tak, aby areál získal charakteristický výraz historického objektu se soudobými motivy. Části cihlové fasády doplnily výrobky z kadaňské cihelny Brispol, které se velikostí i barvou blíží původním cihlám. Po konzultaci s památkáři byly cihly ještě patinovány tak, aby barevně odpovídaly dochované fasádě. Skleněné výplně oken se také patinovaly pomocí keramického sítotisku, takže působí tmavě a matně. Bílá vápenná omítka ve výstavních sálech odkazuje na charakter původních interiérů zachycených na dobových fotografiích.
Nové či obnovené prvky, jako třeba velké otočné stěny nebo novostavba mají povrchové úpravy z mikrocementu. Střechy pokryla šedá termoplastická membrána.
OTOČNÉ STĚNY
V projektu bylo šest otočných stěn – dvě z nich tvoří vstupy do budovy, čtyři spojují venkovní předprostory s výstavními halami. Jedna z nich má výšku 6,1 m, další je široká téměř 5,8 m. Otočné stěny byly přizpůsobeny šířce obvodových konstrukcí, maximální tloušťka dosahuje 1,3 m.
Stávající otvory ve stěnách byly vyztuženy ocelovými rámy, poté se do nich upevnila rámová konstrukce s centrálně umístěným otočným sloupem, který tvoří osu otáčení rotujících stěn. Horní a spodní ložiska byla zvolena tak, aby kompenzovala případné výchylky. Ke sloupu pak byly přišroubovány moduly s ocelovou nosnou konstrukcí pro fasádní panely. Prostor mezi moduly a panely vyplňuje nízkoexpanzní pěna. Otočné stěny jsou opatřeny povrchovou úpravou z mikrocementu. O pohyb brány se stará elektrický pohon umístěný v podzemní železobetonové komoře.
-red-
