Vila ve svahu nad Zlínem dosahuje parametrů, které se blíží pasivnímu standardu. Spolu s odkazem k názvu lokality se to stalo inspirací ke jménu Lazy House. Fasáda otevírá interiéry do krajiny, díky velkoplošnému pokovenému trojsklu vytváří efekty zrcadlení. Dům tak ztrácí na hmotnosti a získává další rozměr.
Dům stojí vysoko nad údolím, zdánlivě mimo kontext baťovského urbanismu. Ale vnímání města bylo pro jeho řešení zásadní – architektonický koncept definoval pohledový a průhledový kontakt s blízkým i vzdáleným okolím.
Lokalita navazuje na čtvrť Lazy v nejvyšší pozici na svahu pod lesem. Specifickým rysem pozemku je jeho inverzní orientace ke světovým stranám: výhled do údolí je severním směrem, jižní část ovlivňuje svah a les nad domem. To je ovšem „vykoupeno“ výhledem do celoročně osluněného údolí až k Lukovu a Hostýnským vrchům.
Dům má čtvercový půdorys s pootočením dispozice uvnitř pláště. Vnějšek respektuje vrstevnicovou logiku okolních staveb, interiéry se ale přitáčejí k městu. Sokl spodního podlaží je zapuštěný do svahu, na něj autor nasadil skleněný hranol obytného podlaží.
Chcete číst dále?
Zaregistrujte se zcela zdarma a získejte přístup ke všem článkům.
Máte účet? Přihlaste se.
Corten, sklo a moaré
Obytné podlaží levituje na cortenové podnoži vnořené do svahu, s nebem se propojuje odhmotněním skrze zrcadlení a moaré fasád. Dům je vizuálně prostupný zevnitř ven skrze severní a jižní fasádu, zatímco východní a západní fasáda chrání soukromí v kontaktu se sousedy. Propouští pohled ven a slunce dovnitř skrze pásová okna krytá nerezovou membránou a žaluziemi.
Zelená střecha s proskleným ateliérem při pohledu shora srůstá s kobercem zahradního města. Strategie vrůstání do svahu a splynutí s charakterem zahrady byla použita také u sklípku, bazénu s grottou i příjezdové plochy a oplocení.
Konstrukce a materiály
„Svou nosnou konstrukci dům využívá jako kostru, izolaci jako svalstvo, vytápění jako krevní oběh, vzduchotechniku jako plíce a průdušnice, rozvody vody a kanalizaci jako trávící ústrojí, elektroinstalace jako nervový systém a povrchové vrstvy jako kůži, chránící celé tělo a umožňující jeho povrchu dýchat,“ uvádí architekt Petr Janda.
Konstrukci domu tvoří železobetonový monolit, kontaktně izolovaný výkonnou tepelnou izolací ve vrstvě odpovídající nízkoenergetickým až pasivním stavbám, pohledově obložený v exteriéru i interiéru materiály tak, aby přirozeně podporovaly kompoziční skladbu.
Spodní podlaží je včetně vrat garáže obloženo předkorodovaným ocelovým plechem corten s výraznou rezavou barevností, který pocitově propojuje dům se zahradou a materiálově s vjezdovou bránou a zahradními prvky.
Kontinuální plynutí prostoru
Hlavní obytný prostor je možné prohlédnout napříč skrze centrální společenskou zónu. Rotace dispozice umožnila rozmístění obytných místností po obvodu tak, že si udržují intimitu a výhledovou logiku. Komunikační koridory autor minimalizoval ve prospěch plynulého obytného prostoru; principem byla maximální dosažitelnost všech klidových partií z centrální společenské zóny.
„Barevné a materiálové řešení pracuje se sémantickým vymezením vně a uvnitř. Kovový exteriér kontrastuje s dřevěným interiérem. Dominantním materiálem stěn, dveří a vestavěného nábytku jsou dýhované jilmové obklady v kombinaci s irokovou podlahou. Výsledným dojmem je kontinuální plynutí prostoru. Toto plynutí jsme v jednotlivých epicentrech pointovali pomocí prvků obkládaných sklem. Chtěli jsme tak rytmizovat povrch stěn odrazem světla vtahujícími výhledy z velkoplošných oken do hlubších partií interiéru. Práci s detailem jsme podřídili měřítku stavby, tektoniku jednotlivých prvků jsme potlačili ve prospěch samozřejmého pocitu plynutí interiérové kůže celým domem. Logika dýhování sleduje celistvost a plošnou podstatu povrchů stěn, listy dýh jsou kladeny tak, aby nedocházelo k čitelnému opakování, a navazují mezi prvky a plochami zlomů. Směr podlahových a terasových prken sleduje plášť domu a podprahově upozorňuje na napětí mezi oběma pravoúhlými systémy – exteriérovým a interiérovým,“ upřesňuje autor projektu.
Řešení zahrady
V nejvyšší části je přirozenou dominantou zahrady grotta s bazénem. Bazén architekt Janda umístil tak, že jeho hladina leží nad „hladinou“ střechy domu, kterou je možné při plavání přehlédnout a vnímat ji jako propojenou s městem v údolí.
Křivková forma grotty byla vyskládaná z postupně natočených masivních modřínových fošen spřažených jako přiznané bednění pro skrytou železobetonovou skořepinu zapuštěnou v terénní modelaci nad grottou. Vytváří tak „jeskyni“ vyříznutou z kopce zahrady. Sklípek je adaptací původního cihelného klenutého sklípku, reliktu zahrádkářské kolonie. Irský mech na střeše sklípku prorůstá zpevňující břidlicové štěty.
Nízkoenergetický standard
Dům má řízenou ventilaci s rekuperací kombinovanou s podlahovým vytápěním. To je napojeno na tepelné čerpadlo se dvěma zemními vrty umístěnými pod základovou deskou domu a letním reverzním chodem, který se používá k chlazení. Vytápění a chlazení je nízkoteplotní, takže při doteku na povrchu podlah neznatelné. Kombinované rozvedení s vlastní regulací vytápí stěny v koupelnách před ručníkovými madly a ocelové sloupky v zimní zahradě.
Vnější nádech vzduchotechniky je vyveden pomocí zemního registru do prostoru v sousedství sklípku, což díky vedení v nezámrzné hloubce umožňuje teplotní úpravu vzduchu již před vlastní rekuperací.
Rozvody ventilace jsou ze strojovny vedeny pod stropem garáže a v konstrukcích podlah k vyústění výdechů do plenumboxů s distribucí neznatelnými štěrbinami v linii doběhu podlah k velkoplošnému zasklení. Zpětná cirkulace probíhá skrze nasávání ve stropech koupelen a štěrbinami mezi stropem a obkladem. Střešní ateliér je možno vzhledem k jeho prosklení stínit pomocí screenových rolet a lokálně dochladit jednotkou skrytou ve schodu na terasu.
-red-
