Před dvěma roky se areál pelhřimovské nemocnice proměnil ve staveniště – kromě novostavby pavilonu se opravovala administrativní budova z roku 1932, modernizací prošly také energocentrum a kotelna, společně s pavilonem se budovaly nadzemní mosty. Autoři projektu z projekční a stavebně-poradenské kanceláře Obermeyer Helika se navíc rozhodli, že standard budovy posunou od nízkoenergetického k pasivnímu. Z hlediska provozu to přineslo minimální energetickou náročnost a příjemné vnitřní prostředí.
Projekt pavilonu počítal s umístěním odborných ambulancí včetně hlavního vstupu v prvním nadzemním patře, ve vyšších patrech jsou dětská oddělení včetně JIP, lůžkové oddělení gynekologie, porodnice, oddělení šestinedělí a neonatologie, ambulance gynekologie a neurologická lůžková jednotka. Podle ředitele nemocnice Jan Mlčáka je výsledkem moderní pavilon, který díky propojení s klíčovými provozy nemocnice přispívá k efektivnímu fungování zdravotnického zařízení jako celku. Tři spojovací mosty významně zjednodušily provozní vazby mezi lůžkovými pavilony a pavilonem akutní medicíny, což umožňuje rychlejší a efektivnější komunikaci a spolupráci napříč odděleními. Nadzemní mosty rovněž přispějí ke zvýšení komfortu pacientů a personálu a také k vyšší efektivitě a optimalizaci lékařské péče.
Chcete číst dále?
Zaregistrujte se zcela zdarma a získejte přístup ke všem článkům.
Máte účet? Přihlaste se
PROMĚNLIVÝ VÝRAZ FASÁDY
„Tvar objektu jsme navrhli v minimalistické formě kvádru na sloupové podnoži, která je z části skryta zapuštěním do strmého svahu. Při pohledu od vjezdu do areálu tak vznikl dojem levitující hmoty, umocněný prosklenou fasádou vstupního podlaží. Základní tvar kvádru jsme v místě zvlněného bočního svahu rozšířili na výšku tří podlaží. Podpořili jsme tak vnímání domu, který vrůstá do země. Prosklené mosty pavilon propojují se sousedními objekty,“ uvádí Jiří Kříž z projekční a stavebně-poradenské kanceláře Obermeyer Helika. Dodává: „Při hledání motivu výtvarného ztvárnění stavby jsme se inspirovali skalnatým svahem, z něhož pavilon vyrůstá. Promítli jsme ho do abstraktních motivů lomených čar propsaných do fasádního obkladu s dvojí hrubostí povrchu. Výraz fasády se tak pod dopadem slunečních paprsků proměňuje z různých úhlů pohledu i podle denní doby.“
Aby autoři projektu dokázali splnit přísné podmínky OPŽP, bylo třeba úkol řešit jak stavebně, tak ve spolupráci s TZB. Nemocnice má v tomto ohledu značnou nevýhodu hlavně proto, že má mnohem vyšší nároky na větrání – jedná se o násobky objemu při výměně vzduchu v jednotlivých prostorech oproti bytovým stavbám. Autoři proto větrání zabezpečili s rekuperací tepla odpadního vzduchu. Kromě toho navrhli kvalitní obálku budovy s většími tloušťkami tepelných izolací. Minimalizovali tak náklady na energetický provoz stavby.
STAVEBNÍ ŘEŠENÍ
Práce začaly úpravami areálového energocentra a hloubením podzemního kolektoru pro teplovodní přípojku k novému pavilonu. Poté byly zajištěny také přeložky inženýrských sítí, aby se mohla hloubit stavební jáma. Následovala hydroizolace spodní stavby a betonáž základové desky a navazujících konstrukcí.
Výškové rozdíly v území často převyšují tři metry. U venkovních úprav autoři přihlíželi k blízkosti okolních staveb a stísněnosti prostoru. Navrhli proto ustupující opěrné stěny, které zvětšují plochu zeleně na úkor konstrukcí a otevírají prostor slunci. Jejich tvarování zvolili formou rovinných segmentů podtrhující dramatičnost terénu.
Nosná konstrukce pavilonu je železobetonová monolitická, v otevřené části přízemí je deska po obvodě zesílena monolitickým nadpražím. Spodní stavba byla založena na základové desce s dojezdovými jímkami pro výtahové šachty. Horizontální ztužení objektu zajišťují železobetonová jádra výtahových šachet, která jsou od konstrukce oddělena prvky tronzole. Dno a stěny dojezdových jímek byly vyloženy antivibrační izolací pro zamezení přenosu hluku z výtahů.
„Po úspěšném zvládnutí projekčních prací jsme byli pověřeni i autorským dozorem. Díky zvolenému řešení jsme posunuli stavbu od požadované úrovně téměř nulové spotřeby energie až do pasivního standardu. Museli jsme proto precizně realizovat každý detail projektu, autorský dozor přitom hraje velmi významnou roli,“ říká Jiří Houda, hlavní inženýr projektu ze společnosti Obermeyer Helika.
OBVODOVÝ PLÁŠŤ
„Nahodilost pozic a velikosti oken je na první pohled ležérní, má však své zákonitosti. U návrhu spárořezu fasádních obkladů jsme pracovali s kompozicí oken tak, abychom jí dodali vizuální lehkost. Fasádu jsme navrhli ve světlých odstínech, kontrast jí dodávají tmavé rámy oken a klempířských prvků. Některé části fasády skrývají technologická zařízení na střeše. Řešili jsme je formou kovového světlého obkladu, lokálně je střešní technologická nástavba opatřena sítěmi pro popínavou zeleň,“ doplňuje Josef Kříž.
Rastrovou fasádní konstrukci tvoří nosné sloupkové profily, mezi které se vsadily příčníky. Spojení svislého sloupku a vodorovné příčle je provedeno systémově pomocí spojovacích prvků bez viditelných šroubovaných spojů. Drenážní systém drážek odvádí z fasády zkondenzovanou nebo proniklou dešťovou vodu.
Základní profily rastrových konstrukcí mají pohledovou šířku 60 mm. Jako minimální hloubka profilů bylo doporučeno 125 mm. Krycí lišty sloupkových profilů jsou zajištěny šrouby proti sjíždění (šrouby se nacházejí v místě doběhu příčníkových profilů tak, aby se pod nimi skryly).
Některá okna jsou pevná, další paralelně otvíravá. Všechna mají izolační determální trojsklo. Celkový součinitel prostupu tepla prosklených výplní oken Uw= 0,84 Wm-2 K-1. Na objektu jsou navrženy venkovní okenní hliníkové lamelové žaluzie v pásech s možností natáčení lamel.
TŘI SPOJOVACÍ MOSTY
Pomocí mostů je pavilon propojen se sousedními objekty: západním směrem vede dvoupodlažní most do hlavní budovy akutní medicíny, východním směrem most do budovy bývalé lékárny, severním směrem do budovy stravovacího provozu.
Komunikační mosty jsou celoprosklené, mají tvar tubusu s prostorovou příhradovou konstrukcí. Tvoří ji dva podélné vazníky, příčně propojené stropnicemi a doplněné ztužidly v úrovni podlahy i střechy. Na stropnicích je v úrovni podlahy na trapézovém plechu uložena železobetonová deska, v úrovni střechy nosný trapézový plech. Konstrukci podepírají dvě rámové konstrukce. Rámy tvoří dva sloupy, propojené příčlemi. S koridorem jsou spojené ve všech jeho vodorovných úrovních. Založeny byly na železobetonových základových patkách propojených základovým prahem.
Horní pásy hlavních příhradových nosníků byly uloženy shora na vnější železobetonový pilastr, kde už byla připravená ocelová kotevní deska. Jedno z uložení působí staticky jako neposuvný kloub, druhé jako kloub s uvolněným posunem v podélné ose uloženého nosníku (elastomerové ložisko). Střední a dolní pásy příhradových nosníků jsou připojeny k vnějšímu pilastru, do kterého se předem zabetonovaly kotevní desky tak, aby byl umožněn posun nosníku ve svislém i v podélném směru. V příčném směru přípoj posunu zabraňuje. V místě napojení na stávající objekt bylo navrženo krátké vložené pole, které vyrovnává vodorovné deformace mezi stávajícím objektem a koridorem.
-vis-
