Místo, v němž byly objeveny základy genetiky, má novou podobu. Architekti ze studia Chybik + Kristof vypracovali podle historických plánů totožné tělo skleníku s výraznou střechou, kterou vynáší konstrukce vyvinutá na základě tří principů Gregora Johanna Mendela – systém je složený z několika druhů stavebních prvků od největších po nejmenší, které své vlastnosti dědí podobně jako hrách.
Klášterní zahrady Augustiniánského opatství v Brně ukrývaly pozůstatky skleníku, ve kterém opat Gregor Johann Mendel prováděl experimenty s hrachem a dalšími rostlinnými hybridy. Skleník v 70. letech 19. století zničila bouře a zůstaly základy, které byly v padesátých letech minulého století odstraněny. Situaci se rozhodlo napravit Augustiniánské opatství.
Autoři návrhu čerpali z archivních materiálů, v mnohém vycházeli z původní podoby stavby. Nová interpretace kopíruje originální půdorys, orientaci a aktivně pracuje se třemi Mendelovými zákony dědičnosti, které předpověděly budoucnost genetiky. Právě tady totiž Gregor Johann Mendel při svých pokusech zjistil, jak se na rostlinách přenášejí genetické informace. Nosnou ocelovou konstrukci tvoří nosné prvky, sloupy, vzpěry a vzpínadla.
Chcete číst dále?
Zaregistrujte se zcela zdarma a získejte přístup ke všem článkům.
Máte účet? Přihlaste se
SYSTÉM DĚDÍ SVÉ VLASTNOSTI
Autoři projektu Mendelova pravidla zakomponovali do struktury nové budovy; podle původních plánů vypracovali totožné tělo skleníku s výraznou střechou, kterou vynáší konstrukce speciálně vyvinutá na základě tří genetických principů Gregora Johanna Mendela: „Systém je složený z několika druhů stavebních prvků od největších po nejmenší, které své vlastnosti dědí podobně jako Mendelův hrách. Větší množství elementů nám umožnilo subtilnější konstrukci, než by byla standardně možná,“ přibližuje princip konstrukce Ondřej Chybík.
Skleník se nyní otevírá do parku tak, aby přilákal do klášterních zahrad návštěvníky z řad laické i odborné veřejnosti. Díky tomu, že návrh počítal s otevíratelnými bočními stěnami a uložením veškerých technologií mimo objekt, umožňuje maximální splynutí s exteriérem bez vizuálních bariér. Skrytý systém tepelných čerpadel, stínění a vytápění zajišťuje komfort v průběhu celého roku a poskytuje dostatek prostoru pro vyzdvihnutí historického významu místa v podobě zavěšených hrachů, vyživovaných hydroponií.
ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ
Význam a důležitost výzkumu Johanna Gregora Mendela přesahuje hranice naší země i kontinentu. Opatství Staré Brno řádu sv. Augustina se proto jako správce a uživatel kláštera rozhodlo vybudovat pavilon pro umístění prezentace prací tohoto vědce.
Návrh navazuje na původní charakter stavby, obnovuje ji při použití soudobého tvarosloví.
Hmotově novostavba kopíruje tvar původního skleníku, z něhož přejímá základní principy – výškově i půdorysně nepřesahuje jeho rozměry, zachován je i charakteristický sklon střechy.
Skleník má otevřený půdorys, hlavní vstup kryje přesah střechy. Pomocí posuvných křídel se může otevřít a propojit s okolním parkem. Celkové rozměry stavby jsou 28,13 x 9,06 m, výška v hřebeni je 8,05 m (včetně přesahů střechy). Součástí stavby je podzemní objekt technického zázemí u severní fasády o rozměrech 10 x 3,5 m a výšce 3,9 m.
MATERIÁLY
Svislé nosné konstrukce tvoří lehké ocelové stojky ze dvou odlišných profilů. Sloupy jsou založeny na betonových patkách spřažených s vnějším lícem původní konstrukce základů. Historické základové pasy jsou zachovány. Vodorovná nosná konstrukce byla navržena jako soustava vzpínadel, kdy tlačené části přepisují charakteristické průřezy a materiálové vlastnosti sloupů. Tato soustava vynáší systémovou fasádu. Je po celém obvodu prosklená a vytváří i střechu skleníku. Objekt tedy tvoří především ocel a sklo (oba materiály jsou 100% recyklovatelné).
-red-
