Do parku Joy Adamsové v Opavě se obrací půvabný nevelký dům s nápisem Kulturní dům. Což je termín, který byl minulými obdobími dost znehodnocen, ale tato stavba dává najevo, že to nebere na vědomí. On prostě je Kulturní dům. Posazený na hranu parku, pod skupinu košatých kaštanů, nedaleko školy a nejdelší stranou vstupuje do ulice s půvabnými secesními a eklekticky zábavnými domy (v jednom z nich se narodila Joy Adamsová). Dům sám má docela jednoduchou historii.
Na sklonku 19. století byl v Opavě postaven dům Spolku katolických tovaryšů. Takový obecně dělnický spolkový dům. Zajímavé na něm však bylo to, že sdružoval české i německé tovaryše bez ohledu na národnost. Rozhodující bylo vyznání. Dům byl postaven na předměstí, kde ještě zástavba moc nebyla, teprve byl vytyčen regulační plán jižního předměstí po zrušení hradeb. Byla to stavba potřebná pro spolkovou činnost, pro zábavu, občerstvení a někdy i pro přespání. Takže v ní byly klubovny (či jednací místnosti), hospoda, kulečníkový sál, i knihovna, kanceláře a nocležna. A rovněž velký divadelní sál.
Chcete číst dále?
Zaregistrujte se zcela zdarma a získejte přístup ke všem článkům.
Máte účet? Přihlaste se
SEŠKRTÁNÍ PLÁNŮ
Architektura je příjemná, obyčejně novorenesanční. Druhá polovina 20. století se ovšem k budově chovala poněkud jinak, než by se slušelo řádnému hospodáři. Proměnila spolkový dům na závodní klub Ostroj. Pro dům to znamenalo nejen nepříliš pečlivou údržbu, ale především proměny vnějšího vzhledu. Rekonstrukce v roce 1965 ho zbavila mnoha původních prvků, nejen navenek, kde okna ukončená valenými oblouky si narovnala překlady, některá se proměnila spíš na výkladce, změněn byl vstup, který se ze západní strany přesunul na jih, a aby jeho nová poloha byla zcela jasná, dostal nad sebou primitivní markýzu. Ovšem v novém století začal chátrat, nikdo neměl zájem ho užívat (a hlavně opravovat). Až v roce 2004 ho koupilo město Opava, které chtělo vytvořit prostor pro kulturní aktivity, které tato část města potřebuje.
Z počátku mělo velké plány, chtělo mimo jiné k domu připojit nový velký sál, ale velké plány se často musí redukovat. Zůstala ovšem rekonstrukce původní budovy. Objekt sice není památkově chráněn, ale to nebyl důvod k tomu, aby se s ním nezacházelo s úctou a šetrností.
NÁVRAT K PŮVODNÍMU
Poslední rekonstrukce se přesně tak k němu zachovala. Musela se samozřejmě podřídit novým podmínkám stavby, musela vzít na vědomí, že dům už dávno nestojí o samotě, ale v ulici, od níž nemá velký odstup. Proto nešlo obnovit původní hlavní vstup, ten již zůstal z jižní strany. Díky tomu dostal potřebně veliký a docela slavnostně působící nástupní prostor. Zmizela nevhodná markýza, nad vstupem, zmizela velká výkladová okna. Samozřejmě přístřešek nad vstupem je obvykle žádoucí, ale tady by došlo k zásadnímu poškození výrazu domu, i když vstup je jednoznačně soudobý. Stavba má dnes až palácovou podobu se zvýrazněným středním rizalitem, s lehce ustupujícími křídly. Okna dostala původní tvary, dole zaklenutá, v patře rovná a sdružována do dvojic dekorativními rámy, které mají bohatě utvářené nadokenní římsy.
Západní strana, kdysi hlavní vstupní, je dnes uzavřená. Na obou koncích má vystupující rizality, ten přední je širší, v jeho úpravě pokračuje hlavní fasáda. Tady je čitelné místo původního vstupu, ten byl kdysi nahrazen velkým hranatým oknem, dnes je tu jen lehce širší zaklenuté okno, které má nad sebou konzolu. Na ní kdysi očividně stála nějaká plastika, bohužel dávno zmizelá. Vše ostatní se vrátilo co nejblíže k původní podobě, i tady si lze prohlížet obnovené rámy oken a zábavné ornamenty pod okny, kde z kytice listů vyčuhují hudební nástroje. Bohužel už dávno v části s divadelním sálem zmizely mezi okny historické půlvalené pilastry, z nich zbyly jen rustikované plochy.
Ze zbývajících dvou stran ovšem dům působí úplně jinak. Tady je vidět, že při rekonstrukci došlo k úpravám v interiéru. Stavba byla opět vyčištěna od všech stop zásahů v šedesátých letech. Zbavena byla překližkového obložení, prvků z kovových trubek, nevhodných svítidel. Tam, kde bylo nutno, byla vyměněna podlaha, různé kamenné a keramické dlažby, jež neodpovídaly charakteru domu, byly nahrazeny slezskou žulou příjemné světle šedé barvy. Doplněno bylo potřebné technické zázemí. Ovšem výraznějším zásahem bylo prosvětlení celé budovy. Byly odstraněny všechny příčky, které nebyly potřebné. Prostory uvnitř tak dostaly světlo z fasády, tam, kde to nebylo možné, objevily se světlíky a skleněné stěny, stavbou se dá napříč prohlédnout skrz naskrz.
RAZANTNÍ PŘÍSTAVBA
Ovšem aby to bylo možné, tak stavba dostala z východní strany razantní, možná až drzý zásah a přístavbu. Historický bok domu zůstal jen částečně, byl prolomen vysokými skleněnými plochami a cortenovými plechy, které označují dnešní vstup do restaurace. Cortenová fasáda se po domě odvíjí dál, v přístavbách, které se různě vysunují a zasunují, prolamují balkony. Hluboká nika patří vstupu do divadelního sálu. Celé to působí jako prostorová hra, která oživuje stěnu obrácenou do zahradní restaurace na nově vytvořeném dřevěném pódiu. Pozorný chodec si všimne, že pódium má i skleněnou plochu, která pouští světlo do podzemních prostor.
TECHNICKÉ ZAJÍMAVOSTI
Dvě zajímavosti, obě architektonické, a vlastně i technické, dům v sobě má. První je v podzemí. Je zde použita nezvyklá dlažba z taveného čediče. Druhá je na balkoně v hlavním sále. Bylo nutno zde zabudovat vzduchotechniku, ovšem interiér sálu, ani obecné podmínky stavby, pro ni nenabízely snadné řešení. Klimatizace se skrývá v zábradlí. To již nebylo původní (byl zde „dobový umakart“), proto bylo odstraněno a v novém je vedeno potrubí pro přívod vzduchu. Potrubí není vidět, ovšem zábradlí z jasně bílé aeroporézní keramiky jasně dává najevo, že je nové. Je příjemně průsvitné, takže dobře vstupuje do prosvětlovacích tendencí, ale také díky tomu, že je to materiál akusticky pohltivý, eliminuje nežádoucí odrazy zvuku.
Je to zdánlivě malá stavba. Není to chráněná památka. Je to však dochovaný svědek z doby velkého rozkvětu města. Svědek, který byl velmi ohleduplně, ale s dobře zvolenou současnou razancí zrekonstruován.
Doc. Ing. arch. Radomíra Sedláková, CSc.
