Obnova pražského hotelu Intercontinental se blíží do finále, probíhají práce na interiérech, upravuje se okolí. Rekonstrukce, dostavby i konverze okolí jsou průlomové i z hlediska hledání autentické formy stavby v kontextu současných energetických, provozních a environmentálních nároků. Technologie využívají alternativní zdroje energie tak, aby eliminovaly uhlíkovou stopu a prodlužovaly udržitelnost stavby. Projekt redukuje emise tepla, zvyšuje podíl nezpevněných ploch, pracuje se zadržováním a zpětným užíváním vod a zpomaluje její odpařování. Dá vzniknout městskému prostoru s vysokým podílem zelených ploch.
Energetická koncepce pro rekonstrukci a dostavbu padesát let staré budovy byla postavena na zapojení nízkoemisních obnovitelných zdrojů zahrnujících využití geotermální energie, kterou zajistí pole vrtů s navazující kaskádou tepelných čerpadel. Technologické a provozní celky budovy, jež generují velká množství tepla, budou provozovány v režimu jeho zpětného využívání. To se týká nejen tradiční rekuperace u vzduchotechniky, ale především získávání tepla z užitkové vody v provozu gastro, prádelen a částečně i sprch hotelu. Jen určitý podíl chladu a tepla tak v soustavě zajistí konvenční zdroje, zbývající část tepelná čerpadla typu vzduch/voda a především geotermální zdroj. Geotermální pole zemních vrtů pro primární okruh tepelných čerpadel už je dokončeno a čeká na zapojení do energetické soustavy projektu.
Chcete číst dále?
Zaregistrujte se zcela zdarma a získejte přístup ke všem článkům.
Máte účet? Přihlaste se
CO JSME ZDĚDILI
Projekt, který měl symbolizovat vysokou úroveň naší kultury, byl svěřen týmům architektonických ateliérů Praha pod vedením Karla Filsaka. Mezi hlavní autory můžeme zařadit Jana Šrámka nebo Františka Cubra. Mezinárodní hotelový komplex se měl stát pilotním projektem československého stavebnictví a jeho architektura i užitné umění s ní spojené tomu odpovídaly. Kvalita prací ale odpovídala tomu, jak se ve druhé polovině 20. století u nás stavělo: „Obrazně řečeno, polovina věcí se na stavbě ošidila a polovina rozkradla. Přestože šlo o prestižní státní zakázku, byl hotel Intercontinental proveden až mizerně. Pro porovnání s obdobně velkou stavbou z předválečného období, u paláce Elektrických podniků v Holešovicích, kde je vertikální odchylka asi centimetr, tento dům se od svislé roviny odklání skoro dvacetkrát více – když pustíte na podlaze kouli, rozběhne se, má osmicentimetrový sklon. Museli jsme snést celé segmenty objektu a vybetonovat je znovu, protože byly za hranicí životnosti. Poslední dvě patra byla tak zdevastovaná, že jejich rekonstrukce byla na hranici smysluplnosti. Je to myslím i poučení, jak se na tyto stavby dívat. O svých zkušenostech z rekonstrukce se chceme podělit se svými kolegy, proto postupy průběžně prezentujeme. Tato vrstva historické architektury a její obnovy obnova je teprve před námi, návod nebo dokonce metodiky musíme teprve sestavit. Hotelu je padesát let, což je životnost, na kterou byly stavby z tohoto období plánovány. Přesto s nimi musíme umět zacházet, hledat alternativy při jejich obnově, vzhledem k jejich počtu je nemůžeme jen bourat a nahrazovat, jakkoliv to je někdy nevyhnutelné,“ říká architekt Marek Tichý a dodává: „Zásadní defekty jsme našli u železobetonového skeletu. Způsobené byly většinou špatně provedeným nebo chybějícím armováním, nedůsledným zpracováním betonových směsí nebo jejich druhotnou degradací. Překvapila nás i výše zmíněná geometrická nepřesnost, která se od tolerancí stavebních norem vzdaluje na desítky procent.“
BETON, SKLO A KERAMIKA
Vybrané materiály tvoří nosné konstrukce, výplně i povrchové úpravy. Monolitický i prefabrikovaný beton je tu v podobě mohutné konstrukce, linií žiletek i partií s lineární grafikou na fasádách. Dalším materiálem je sklo v rozměrných tabulích společenských pater, v sestavách s jemnými kovovými rámy i jako umělecký artefakt v podobě tavenic zabudovaných do skeletu. Hliník je významnou částí lehkých obvodových plášťů, keramika vtiskla fasádám budovy punc výjimečnosti.
Až na výjimky se při realizaci využívaly prvky a materiály z produkce socialistického stavebnictví, často v nových variacích a obměnách. Jejich aplikace však byly mnohdy průlomové. Příkladem může být sejmutí a rozbor dvaapadesáti svislých pásů obvodového pláště z keramických segmentů, které se střídají s prvky betonu a skla. Právě keramika vtiskla hotelu nezaměnitelný charakter – mozaiku z kabřincových tvarovek navrhl sochař Zbyněk Sekal. Jejich repliky byly s důrazem na rozdílnou šířku, strukturu i barevnost rok a půl vyvíjeny a vyráběny v malé rodinné cihlárně.
OBNOVA BETONOVÝCH KONSTRUKCÍ
Po obnažení nosných konstrukcí statici zjistili, že se nacházejí v havarijním stavu. Nařídili proto na stavbu umístit deklinometry. Přesné geodetické měření naštěstí ukázalo, že už nedochází k dalším posunům. Stavba však byla neuvěřitelně křivá, špatně provedená a poškozená.
Diagnostika stavu betonových konstrukcí byla svěřena Kloknerovu ústavu ČVUT. Zaměřila se především na pevnost betonu v tlaku a v tahu, na hloubku a rozsah karbonatace betonu, obsah chloridových iontů, korozní stav výztuže, na tloušťku krycích vrstev.
Podstatným destruktivním jevem byla v karbonatace betonu. Její primární riziko nespočívá ve snižování konečné pevnosti betonu, ale v tom, že zkarbonatovaný pórovitý roztok betonu ztrácí alkalitu a výztuž nechrání před korozí. Tyto jevy bylo možné pozorovat na množství trhlin, opadávání krycích vrstev betonu, obnažení výztuže. Laboratorně pak na grafech karbonatace, koroze a chemickém obrazu betonových směsí.
Porovnání rozsahu koroze a výskytu kyselých iontů ve směsi v roce 2010 a o deset let později, kdy byly práce na rekonstrukci zahájeny, vedlo k závěru, že betonové žiletky je třeba bez odkladu snést a nahradit, monolity sanovat. Vyžadovalo to připravit prostorový model celé stavby a vybavit ho údaji z odebraných vzorků. Následně byly navrženy postupy oprav. V principu se jednalo o aplikaci uhlíkových lamel a tkanin, spínání trnováním nebo protézováním ocelovými prvky.
VADY A PORUCHY
Byla vypracována metodika provádění oprav pro typické poruchy, roztříděny jsou do dvaceti skupin. Podle takto zpracovaného návodu pak byly defekty zachyceny prostorovým skenem a opraveny. Sanace se zanášely zpět do prostorového statického modelu. S jeho pomocí byla průběžně hodnocena nejen mechanická odolnost a posílení jednotlivých míst, ale i prostorová tuhost celé stavby. Zpracovaná databáze slouží jako dokumentace pro další provoz a správu objektu.
Konečný počet zdokumentovaných poruch překročil neuvěřitelných patnáct tisíc pozic. Ani to nestačilo k nápravě. V několika případech se ukázaly jako neopravitelné celé části stavby, takže bylo rozhodnuto o jejich snesení a náhradě. Týkalo se to především stropů nad kongresovým sálem a kuchyní. Jejich trojrozměrná struktura složená z dvaceti čtyř bloků byla znovu vytvořena v podstatě jako mostní konstrukce z předpjatého betonu s rozponem téměř dvacet pět metrů. Je geometricky přesnou kopií původní verze.
POHLEDOVÉ BETONY A ŽILETKY
Řadu postupů bylo třeba vyvinout i pro pohledové betony. Jednotlivé části prošly odmytím, očištěním povrchů a téměř restaurátorským obnovováním. Výsledek bude téměř neviditelný, stavbu však ukáže v původní síle a výrazu její architektury.
Nově byly vyrobeny a montovány prefa panely vystupující před fasádu v podobě svislých lišt – žiletek. Jejich tvar byl na straně přiléhající k výplni upraven, do vytvořené mělké kapsy se pak vkládal izolant, aby se zabránilo prostupům tepla a kondenzaci. Kotevní systém je nyní řešen jako izolační nosník s přerušeným tepelným mostem. Vizuálně nejsou technické úpravy patrné, z hlediska stavební fyziky a zejména životnosti a energetické náročnosti objektu jsou však zásadní. Panely se stejně jako před padesáti lety vyráběly v pražské Prefě Průmyslová.
REKONSTRUKCE FASÁD
Lehký obvodový plášť tvořily hliníkové rámy vystrojené okenní výplní, v místech parapetů a nadpraží sendvičovými panely s lícem z lakovaného skla. Partie okenních rámů byly subtilní, měly autentický detail nadokenní členěné římsy. Parapetní části však byly běžným produktem lehké prefabrikace, a to se všemi nedostatky. Vlivem dotvarování objektu v čase, špatně vyřešené připojovací spáry sestav a poměrně značné křehkosti došlo k praskání skel a jejich odpadávání. V době před rekonstrukcí už byla většina fasád obnažena až na izolační desky z azbestových vláken.
„Návrh a výroba prosklených panelů se subtilní profilací nebyly banální. S hliníkovými profily se dnes na novostavbách setkáváme, ale jejich profilace se za desítky let změnila zejména kvůli požadavkům na tepelnou techniku, mechanickou odolnost a trvanlivost. Dílensky nelze hliník zpracovávat, jedná se o výrobu sériovou. Jedinou možností, jak dosáhnout požadované profilace a obnovy vizuálního zpracování, bylo zaměřit se na základní hliníkové profily a z těch pak tvořit sestavy, nikoliv pracovat v sortimentu dodavatelů oken a fasádního zasklení. Po dlouhém hledání a skládání jsme sestavili atypický profil, který je ve svém vnějším tvarosloví velice blízký svému předchůdci ze 70. let minulého století, a to včetně filigránského prvku. Podařilo se nám obnovit i detail nadokenní římsy,“ vzpomíná architekt Tichý.
