Parkovací dům má půdorys trojúhelníka, jeho severní fasádu tvoří ohýbaná silniční svodidla. Východní a jižní fasády jsou železobetonové, časem je porostou popínavé rostliny. Provětrávací otvory tu jsou také z fragmentů silničních svodidel, použity byly jako ztracené bednění. Žárově zinkovaná svodidla tedy propojují všechny tři fasády.
Železobetonová stavba s pojezdnou střechou umožní parkování až 200 aut ve třech úrovních. Půdorysně tvoří trojúhelník s jednou konvexně prohnutou stranou, využívá svažitost pozemku a respektuje sklon terénu. Obsahuje parkovací prostory s rampou a dvěma komunikačními jádry. Fasádu od severu tvoří silniční svodidla s větrací funkcí.
Chcete číst dále?
Zaregistrujte se zcela zdarma a získejte přístup ke všem článkům.
Máte účet? Přihlaste se
„Svodidla byla ohýbána do poloměru fasády/zatáčky. Fasády východní a jižní jsou železobetonové s malými provětrávacími otvory v rozmanitém patternu, časem je porostou popínavé rostliny. Tyto otvory jsou zkonstruovány z fragmentů silničních svodidel stejného typu jako na severní fasádě. Použity byly jako ztracené bednění, svařovaly se k sobě pod různými úhly. Mají zabránit oslňování rodinných domků v okolí parkovacího domu před reflektory automobilů v nočních hodinách. Uvnitř pak umožňují filtrované nasvětlení interiéru rozptýleným fragmentovaným světlem, podobné jako známe z orientu,“ uvádí architekt Zdeněk Fránek.
Prvky žárově zinkovaných svodidel opticky a výrazově propojují všechny tři fasády objektu. LED osvětlení na svodidlech severní fasády odkazuje na dlouhou expozici průjezdu aut.
Jezírko před parkovacím domem sbírá dešťové vody, tři stříšky v nejvyšší úrovni objektu pokryla vegetace. Celý objekt by se měl v budoucnu utopit v zeleni.
ŽELEZOBETON V NÁKLONU
Objekt má monolitické konstrukce s nosnými sloupy, jádry, nájezdy a betonovými stropními deskami. Založen je na vrtaných pilotách, všechny vodorovné konstrukce nadzemních podlaží jsou ve sklonu 1,60 stupňů. Základová deska je z vodostavebního betonu. Na desce, která tvoří střechu, byl použit drátkobeton v mocnosti 100 mm, což zajišťuje lepší krytí nosné konstrukce proti působení povětrnosti. Nad prostorem schodišť a ramp je extenzivní zelená střecha.
Obvodové konstrukce tvoří železobetonové monolitické stěny tloušťky 300 mm, vnitřní nosné stěny mají tloušťky 200 mm. Svislé sloupy v podzemních podlažích jsou rovněž železobetonové monolitické o průměru 400 mm.
Pro realizování podobných monolitických konstrukcí je důležitý výběr stavební firmy, betonové směsi a bednicích systémů. Pro ty, které nesou design budovy a tím i podpis architekta, muselo být vytvořeno bednění na míru nebo se upravovalo systémové řešení. Sloupům dominují kulaté hlavy, spojovací stěny jsou zeštíhlené, některé z nich jsou obloukové, aby lépe vyhovovaly provozu. V celém objektu jsou precizní obrubníky
s okrouhlými konci.
PRECIZNÍ DETAILY
„Největší výzvou pro nás byla nejen realizace pohledových betonů a designových prvků, ale zejména spád stropních desek. Všechny monolitické vodorovné konstrukce jsou totiž koncipovány jako nakloněná rovina. Výškový rozdíl při dvaaosmdesátimetrové délce budovy tak tvoří dva metry. Jako provětrávací otvory byly použity části svodidel. Rozřezána byla pod úhlem 45 stupňů a pomocí příložek namontována na bednicí desku. Po odbednění pak části svodidel v betonu zůstaly,“ uvádí stavbyvedoucí xxx Tašner z firmy Doležal Praha.
-vis- Foto: archiv Fránek Architects, Pavel Kučera
