Rezavé vnitřní výztuhy, kombinace různých plastů tříd A, B, C, přítomnost těžkých kovů jako kadmia či olova, a dokonce i zcela neseřízené okno, kterým by protekl první silný déšť. Takové poznatky a spoustu dalších získal ojedinělý test oken na českém trhu, který realizoval nezávislý Institut zdravého bydlení.
Nejlevnější plast
Nejběžnějšími a na českém trhu nejrozšířenějšími okny jsou okna plastová v bílé barvě, která jsou v ČR oproti výrobkům ze dřeva či hliníku bezkonkurenčně nejlevnější. Testováno bylo osm na českém trhu běžně dostupných a na první pohled pro laika nerozeznatelných oken o stejné velikosti.
„Pod drobnohledem odborníků z ČVUT, VŠCHT a zkušebny TZÚS a IKATES jsme prověřili a v podstatě doslova rozpitvali každé okno a jeho součásti tak, abychom je mohli porovnat jak s prohlášením výrobců, tak s vlastnostmi CE štítku. Bohužel u mnohých jsme zjistili vážné nedostatky, až rozpory s deklarovanými vlastnostmi,“ tak popisuje úvodem samotné testování Tomáš Sysel, odborník z nezávislého Institutu zdravého bydlení (IZB). Najít na oknech nedostatky opravdu nebyl problém.
Chcete číst dále?
Zaregistrujte se zcela zdarma a získejte přístup ke všem článkům.
Máte účet? Přihlaste se
Džungle při koupi
Pro nákup oken byl zcela záměrně zvolen rozměr o výšce 1400 mm a šířce 1200 mm, a to z toho důvodu, že jde o hraniční rozměr pro délku a správné umístění výztuh plastového profilu. A jak se během rozboru ukázalo, ne všichni výrobci tyto parametry správně dodržují. Testováno bylo celkem osm oken od výrobců či internetových prodejců.
„Před nákupem oken na internetu, coby sériového výrobku, rozhodně varuji. Webové formuláře, aniž by se kdokoli dotazoval na detaily, neřešily například umístění kliky, ani stranu otevírání okna, stejně jako mikroventilaci. V jednom případě dokonce došlo k záměně výšky a šířky okna… prostě internetový šotek řádil, ale my jsme to platili,“ uvádí s lehkým úsměvem Tomáš Sysel z IZB. Cenově se okna pohybovala v rozmezí od 3600 Kč do 8051 Kč a rozhodně neplatí, že o 100 % dražší okno svojí životností vydrží jednou tak dlouho… kvalitu oken cena prostě neurčuje.
Jdeme testovat
Zakopaný pes je v tom, že pro okna neplatí v mnohých parametrech konkrétní pevné normy a nemůžeme se spolehnout ani na CE štítek. Jak z této pasti ven? Řešení je jednoduché – nespolehnout se na nabídku obchodníka, ale zaměřit na detaily jako těsnění v rohu oken či tvar výztuhy, chtít garanci celého díla, včetně montáže, a hlavně mít vše zapsané v jedné smlouvě, samozřejmě ideálně od ověřeného dodavatele.
Zakoupené vzorky oken byly podrobeny detailnímu rozebrání neboli pracovně řečeno pitvě, při které byl každý jednotlivý detail porovnáván se standardem. „Každý vzorek jsme nejprve vizuálně zkontrolovali a následně přistoupili k postupné demontáži, oddělení křídla od rámu a zkoumání kvality kování,“ popisuje Tomáš Sysel z IZB. V rámci pitvy bylo zkoumáno sedm parametrů – profil rámu a křídla, výztuhy, obsah těžkých kovů, kvalita těsnění, příprava na montáž, čepy závěsů a vady skla. A my se teď podrobněji zaměříme na každý zvlášť.
1. PROFIL RÁMU A KŘÍDLA
Okenní rám a křídlo se podle síly stěny profilu řadí do kategorií tříd A, B nebo C, přičemž třída A zahrnuje profily o vyšší tloušťce stěny a požadavky s dalšími kategoriemi klesají. Profil A navíc odpovídá prvoplastu a třídy B a C recyklovanému plastu – ten však smí být použitý pouze v nepohledových částech plastového profilu, a ne na jeho pohledových částech. Jeho součástí totiž budou s největší pravděpodobností těžké kovy, které se sice dnes do oken přidávat nesmí, nicméně recyklované plasty jsou ze starých oken z dob, kdy jejich použití ještě nebylo omezeno. A tak se těžké kovy vrací zpět do našich bytů.
U řady oken byly zjištěny jiné třídy, než jaké výrobce deklaroval. „Za největší průšvih považuji okno, u kterého výrobce udával profil rámu B, ale při testování jsme zjistili čisté C. Největším překvapením pro nás pak bylo okno, u kterého výrobce na štítku uváděl všechny třídy profilů. Profil C měl kvalitu profilu B, což je sice pozitivní, nicméně pro kvalitní provedení oken je důležitý jednotný materiál,“ popisuje Tomáš Sysel z IZB.
2. VÝZTUHY
Aby okna měla pevný rám a vydržela prudké poryvy větru, ale třeba i nechtěného návštěvníka v podobě zloděje, jsou jejich profily vybaveny kovovými výztuhami. „Ani takto důležitý pevnostní prvek, jako je ocelová výztuha plastového profilu, není žádnými normami limitován, a přitom výztuhy zajišťují celkovou odolnost okna proti délkové a materiálové roztažnosti. Samozřejmě platí, že čím je výztuha masivnější, tím lepší. Ovšem není vidět, je očím skrytá, a laik tak nemá moc šancí, jak si ověřit její kvalitu a provedení, nezbývá mu než věřit výrobci,“ uvádí Tomáš Sysel z IZB.
Výztuhy bývají standardně ve tvaru písmene U a ošetřeny pozinkováním proti korozi. Zdaleka ne vždy se na to u zakoupených oken ale můžeme spolehnout. „Mezi testovanými okny jsme objevili různé ‚zajímavosti‘ – například velmi tenké prolisované výztuhy o síle potravinové fólie či lakované výztuhy, anebo dokonce zkorodované varianty, což je pro pevnost profilu opravdu průšvih. Koroze zkracuje životnost výztuhy, a navíc je celkem jisté, že do komor profilu zatéká, čímž okno přestává plnit svoji správnou funkci. To rozhodně není stav, který by měl CE štítek tolerovat. Praxe bohužel taková je. Navíc si vezměte, jak taková výztuha, ať už ta prolisovaná ztenčená nebo ta zkorodovaná, bude vypadat například po pěti či deseti letech užívání okna,“ glosuje zjištěná fakta Tomáš Sysel z IZB a dodává: „Na výztuhách byla rozdílná kvalita oken zřejmá opravdu hodně. Pomohli jsme si navíc i váhou jednotlivých profilů, kdy hmotnostní rozdíl mezi okny s nejhoršími a nejlepšími výztuhami činil pět kilogramů, což mezi nimi znamenalo 100% rozdíl!“
Ještě jednu perličku ze světa oken, splňujících české normy. „Do výztuh se běžně kotví zamykací body kování. Ovšem jedno z oken je takto řádně kotvené nemělo, takže kdybychom chtěli, otevřeli bychom je třeba i kávovou lžičkou,“ doplňuje s pozvednutým obočím Tomáš Sysel z IZB.
3. OBSAH TĚŽKÝCH KOVŮ
Olovo a kadmium by se jakožto těžké kovy v dnešních plastových oknech vůbec neměly vyskytovat. Tento stav je však od roku 2015 řešen pouze u prvoplastů, u kterých jejich výrobce ví přesné složení směsi. Nicméně u recyklovaného plastu již toto složení pohlídat nelze, protože se v podstatě neví, z čeho je směs vytvořena. A protože se v hojné míře recyklují okna z počátku 90. let minulého století, kdy těžké kovy byly ještě povoleny, je jejich výskyt v recyklovaných okenních profilech více méně jistotou. Objektivně je třeba uvést, že výrobci jsou při výrobě nových PVC profilů nuceni použít 15 % těch starých. „Co se týče limitů, tak pro olovo žádný stanoven není, ale pro kadmium už ano, ovšem je poměrně vysoký, a to 19 000 ppm. Těžké kovy se do plastových materiálů přidávaly především z důvodu omezení jejich stárnutí, nicméně o to horší vliv pak mají na lidské zdraví,“ varuje Tomáš Sysel z IZB, a dále popisuje výsledky chemické pitvy zakoupených oken: „Nejvyšší koncentrace olova, kterou jsme v testovaných oknech naměřili, dosahovala přes 14 000 ppm! Bez přítomnosti těžkých kovů byla pouze tři okna a všechna byla z prvoplastu.“
Obsah již recyklovaného materiálu má přímý vliv na kvalitu oken ve smyslu jejich životnosti. „Přiznejme si, že jedním z důvodů nákupu plastových oken je jejich snadná údržba. Bohužel přítomností recyklovaného plastu se materiál stává porézním a bezúdržbovost tak pouhým mýtem. Porézní materiál velmi rychle podléhá znečištění a povětrnostním vlivům, a to je druhý důvod, proč se zajímat nejen o cenu, ale i o kvalitu materiálu použitého na oknech,“ uvádí Tomáš Sysel z IZB a dodává: „Z původně levného okna se totiž velmi rychle stane předražený podřadný výrobek s nízkou kvalitou na hranici životnosti, který se v konečném důsledku několikanásobně prodraží.“ Testy zakoupených oken navíc ukázaly i takovou skutečnost, že CE štítek vůbec neinformoval o obsahu olova a kadmia, ale přitom byl v okenním rámu naměřen. „Až se zdá, že zákazník je záměrně uváděn v omyl a nejsou mu zcela cíleně sdělována základní fakta o nabízeném produktu. Z mého pohledu jsou ve vztahu k zákazníkovi, který očekává kvalitu odpovídající ceně, problematičtí především prodejci nakupující výrobky u jiných firem,“ doplňuje Tomáš Sysel z IZB.
4. PROVEDENÍ ROHOVÉHO SPOJENÍ TĚSNĚNÍ
Způsob, jakým jsou okna utěsněna, hraje v jejich správné funkčnosti významnou roli. „Kvalitní těsnění by mělo být u plastových oken vcelku, v rozích ohýbané. Nekvalitní okna mají těsnění v rozích svařované společně s profilem, což zpravidla znamená netěsnost, a tedy riziko zatékání vody a úniku tepla. I toto špatné řešení těsnění jsme na testovaných oknech našli, a přitom okna dle CE štítku byla v pořádku,“ nastiňuje další výsledky pitvy Tomáš Sysel z IZB a dodává: „Nicméně u rohového provedení těsnění jsme objevili i raritu – jedno okno sice mělo těsnění ohýbané, ale v rozích bylo profrézováno až do vnitřní komory, čímž byl zničen celý výrobek.“
5. ČEPY ZÁVĚSŮ
Na odolnosti pro dlouhodobé používání oken či při extrémní námaze například silným vichrem se významně podílí také čepy okenních závěsů. I u této části byly mezi okny výkyvy, nicméně většina z nich byla v normě. Rozdíl byl v jejich průměru a ten významně ovlivňuje možnost výměny okenního skla za vyšší provedení, například trojsklo za původní dvojsklo. „Pokud jsou průměry čepů 6 mm, pak v budoucnu bude snadnější takové okno přesklít. Tato okna i díky tomu mají připravenou vyšší nosnost pro akustická a bezpečnostní skla. Čepy o průměrech 3 mm jsou sice v pořádku, ale neumožní kvalitní funkci okna při přesklení, protože časem se okno zákonitě musí začít prověšovat,“ popisuje Tomáš Sysel z IZB a dodává další zjištěnou perličku: „U jednoho okna byly čepy nejen tenké, ale navíc byly závěsy upevněny univerzálními vruty do dřeva, což rozhodně není pro plastové profily přípustné!“
6. VADY SKLA
Z osmi testovaných oken byla pouhá dvě bez vad ve skle, ať už se jednalo o nečistoty, nedostatečnou tloušťku okenní tabule či přerušení tmelu. Takové vady přitom ovlivňují nejen životnost oken, ale i jejich tepelněizolační vlastnosti.
7. PŘÍPRAVA PRO MONTÁŽ
Vzhledem k tomu, že byla okna zakoupena koncovým spotřebitelem, měla být ve stavu, kdy budou moct být bez dalších úprav nainstalována. V polovině případů se tak ale bohužel nestalo. „U čtyř oken nebyla vůbec žádná příprava na montáž, tudíž bylo zcela na laikovi, jak si okenní rám ukotví do připraveného otvoru. Naopak pozitivní bylo, že u tří vzorků z osmi posuzovaných byly dané otvory předvrtány a okna byla navíc vybavena i manipulačními popruhy, což práci s nimi výrazně ulehčuje,“ vysvětluje Tomáš Sysel z IZB.
Poznámka: Další díl bude věnován lomovým a dalším zkouškám.
-jik-
