Dřevostavby u nás sice stále nejsou tak četné jako třeba v severských zemích, i tak ale mezi Čechy nabývají na oblíbenosti. Jde totiž o relativně rychle postavené stavby šetrné k životnímu prostředí, které jsou navíc nenáročné na spotřebu energií. Nesmíme ale zapomínat, že i dřevostavby vyžadují kvalitní provedení, zvlášť pokud chceme, aby se nám investice do realizace stavby vrátila. Týká se to i podlah – správnou akustickou a tepelnou pohodu nám totiž budou zajišťovat pouze tehdy, jsou-li kvalitně a správně provedené. Jakou cestu při jejich řešení zvolit vám poradí experti ze společnosti Saint-Gobain.
Dobře zvolená izolace zabije dvě mouchy jednou ranou
Izolace je naposto klíčovým prvkem prakticky u všech částí stavby – od stěn až po střechu. Podlaha není výjimkou – tepelné ztráty do země či chladných sklepů mohou tvořit až 10-15 % všech tepelných ztrát. Oproti jiným částem domu ovšem disponuje speciálním aspektem, a to dotykem. Nejen, že po podlaze my sami chodíme, ale třeba malé děti na ní do určitého věku tráví většinu svého času.
Chcete číst dále?
Zaregistrujte se zcela zdarma a získejte přístup ke všem článkům.
Máte účet? Přihlaste se.
„Je proto nutné zaručit alespoň minimální nebo ještě lépe komfortní povrchovou teplotu nášlapné vrstvy a její časovou stabilizaci. Zvláštní důraz bychom měli klást hlavně na podlahy nad průjezdy, nevytápěnými sklepy či garážemi, ale i na všechny ostatní podlahy dle druhu provozu,“ vysvětluje technický poradce společnosti ISOVER František Fajt. Na rozdíl od akustického zabezpečení podlah, kde se používají tloušťky izolací v řádech několika centimetrů, nadimenzování tepelné izolace v podlahách se může vyšplhat až do řádu několika desítek. Vhodným materiálem je minerální izolace (výplňová) či grafitový polystyren. Izolační vrstvu je možné zkombinovat s různými typy podlahového vytápění, které se aplikují nad ni.
Podlahy v dřevostavbách vnímáme ale také především s ohledem na jejich akustické vlastnosti. Řešení kročejové neprůzvučnosti je totiž podceňováno, přestože má na komfort bydlení značný vliv. Otázku optimální akustické pohody v interiéru je nutno řešit již ve fázi samotného návrhu konstrukce budovy a jejích jednotlivých částí. Zlepšení daných parametrů ve fázi, kdy už je podlaha hotová, je finančně velmi nákladné a v reálu prakticky neřešitelné.
„Abychom dokázali správně navrhnout konstrukci s akustickým útlumem, musíme zkoumat šíření zvuku vzduchem a přenosem pevnými konstrukcemi, tedy vzduchovou a kročejovou neprůzvučnost,“ vysvětluje František Fajt z ISOVERu. „Většina skladeb podlah je založena na kročejové izolaci z elastifikovaného EPS nebo minerální vlny, díky kterým je možné přenášení nežádoucích zvuků efektivně utlumit,“ dodává.
Suché podlahy si s dřevostavbami skvěle rozumí
Suché podlahy jsou podlahové konstrukce, jejichž pokládku zvládneme provést bez vlhkých procesů nebo s jejich minimálním přispěním. Není proto problém konstrukci suché podlahy realizovat prakticky kdykoliv během roku, tedy i v zimním období. Široké uplatnění nacházejí ve všech stavbách s běžným provozem – využít je můžeme v novostavbách i ve starších domech, v půdních vestavbách či třeba střešních nástavbách. Díky svým vlastnostem se ale výborně uplatňují také ve dřevostavbách.
„Jsou kompatibilní s podlahovým vytápěním a při dodržení montážního postupu na ně můžeme položit téměř jakýkoliv druh finální podlahy. Použít je lze dokonce i v prostorách s vlhkostí až 90 %, jako například v koupelnách. V místech, kde přijdou desky do přímého styku s ostřikující vodou, se ovšem doporučuje aplikace tekuté hydroizolace,“ uvádí Zdeněk Černošek, produktový manažer společnosti Rigips.
Doba zrání u suché podlahy činí jen 24 hodin. Pro srovnání, betonové podlahy potřebují až 28 dní. Anhydridové jsou pak závislé na vnějších podmínkách a doba zrání je u nich cca 5 až 8 týdnů. Pokládka suché podlahy je tak oproti ostatním variantám časově úspornější.
„Vlhké procesy vyžadují delší dobu na zrání podkladu, kterou musíme dodržet před položením finálního povrchu. To ale u suchých podlah odpadá,“ uvádí Zdeněk Černošek. Suchá pokládka tak nepotřebuje žádné dodatečné náklady.
Nízká hmotnost, která nezatěžuje stávající konstrukci.
Rychlý postup stavby bez dlouhých technologických přestávek.
Bez zanášení vlhkosti do stávajících konstrukcí.
Snadná opravitelnost povrchů.
Zvuková neprůzvučnost podlah.
Skladba suché podlahy zajišťuje kompatibilitu s podlahovým vytápěním
Hydroizolací proti vlhkosti
Nedílnou součástí při stavbě dřevostaveb je i řešení sociálních prostor v interiérech, jako jsou koupelny, sprchové kouty či sauny. Vyteklá pračka, přetečení vany, spoušť po koupání dětí – to vše je noční můrou nejen pro rodiče, ale také pro samotnou konstrukci stavby. Zejména v případě, že je špatně provedena hydroizolace, která umí větším škodám zabránit. Kvalitně provedený obklad nebo dlažba bez hydroizolace nelze považovat za vodotěsnou vrstvu a to bez ohledu na to, jak kvalitní obklad se spárovací hmotou použijeme. Zapomenutí hydroizolační vrstvy může mít zejména v dřevostavbách fatální následky, protože zatékání do konstrukce zůstává velmi dlouho skrytou vadou. Voda totiž může do konstrukce pronikat velmi pomalu v dlouhém časovém úseku bez povšimnutí majitele. Časem tak může dojít k jejímu poškození a následná oprava může být velmi nákladná.
Před lepením obkladů a dlažeb je tedy nutné správně provést hydroizolační vrstvu. Aplikace se provádí po celé podlahové ploše koupelny s vytažením soklu do výšky minimálně 10 cm nad uvažovanou úroveň podlahy. Dále se provádí na stěnách v místech, kde bude docházet k zatížení stříkající vodou, jako například v okolí sprchového koutu, vany nebo umyvadla. U dřevostaveb ovšem doporučujeme provádět hydroizolace po celé ploše podlahy a stěn koupelny – tento typ staveb je totiž na vlhkost mnohem náchylnější a navlhlá konstrukce by v nejhorším případě mohla negativně ovlivnit i celkovou statiku domu.
„Hydroizolační stěrka či nátěr se provádí vždy ve dvou vrstvách, kdy nedílnou součástí první vrstvy jsou systémové koutové pásky a bandáže u prostupů. Ty se vkládají do ještě takzvaně živé hmoty první vrstvy. Následné lepení obkladů a dlažeb se provádí flexibilním lepidlem C2T S1, kdy S1 označuje flexibilitu lepidla,“ vysvětluje Michal Zajíc, produktový manažer divize Weber.
Achillovou patou v koupelnách u dřevostaveb je pak sprchový kout. Zde se velmi často zapomíná na požadovaný spád, který by měl být minimálně 1 %.
„Nejčastější chybou, se kterou se setkáváme, je, že lidé mají podlahovou plochu v rovině a myslí si, že spád vytvoří takzvaně na lepidle, kterým lepí dlažbu. To ovšem nestačí, voda pak do sprchového žlabu neodtéká dostatečně rychle a drží se v prostoru, kde pomalu vysychá. Tím dochází k zanášení spár špínou, ale hlavně – prach usazený ve stojící vodě je živnou půdou pro plísně,“ varuje Michal Zajíc. „Kde je sucho, tam nemá plíseň šanci. Stojící voda je také riziko i z hlediska naší vlastní bezpečnosti,“ připomíná.
-red-
