V bibli je napsáno: Všeliká věc má jistý čas a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli. A tak nastal čas, kdy digitalizace pomalu vstupuje do povolovacího řízení a evidence stavebních procesů.
Projekty jsou již běžně zpracovávány v digitální formě, troufnu si říci, že dokumentace až z 98 %. Stejně tak příprava zakázek, zejména s využitím systému BIM, je v digitální podobě. Trochu odlišná situace je na stavbách, kde se ještě převážně pracuje v tradičním pojetí. Přechází se na elektronický stavební deník, kontrola objednávek a sledování postupu prací dle harmonogramu se rovněž sleduje v digitální podobě. U dopravních staveb běží digitální řízení zemních strojů.
Chcete číst dále?
Zaregistrujte se zcela zdarma a získejte přístup ke všem článkům.
Máte účet? Přihlaste se.
Není to cílem
Současná zkušenost už ale ukazuje, že digitalizace nemá být cílem, ale pouze výkonným nástrojem ke zlepšování procesů ve stavebnictví a především k dosahování lepších výsledků.
Bohužel v povolování staveb se nic nezměnilo. Když si vzpomenu na získání stavebního povolení před čtyřiceti lety a teď, tak je to de facto stejné. Proto pokud se změní v rámci rekodifikace celý systém, bude to jenom dobře. Jiná otázka ovšem je, že se tak děje rychle a zbrkle. Proč by nemohl být zřízen portál stavebníka již na platný stavební zákon v rámci pilotního projektu a jeho vyzkoušení v praxi?
Brzda úředníků
Možná by se odstranily problémy, které například provázelo zavádění elektronické evidence vozidel, e-neschopenek, e-receptů, informačního systému na výplatu sociálních dávek, důchodů a co já vím. Právě největší problém bude na stavebních úřadech a orgánech územního plánování.
Těžko hned se zavedením rekodifikovaného stavebního zákona bude vyřešena personální přeměna. Stejně tak vytvoření Nejvyššího státního stavebního úřadu bude vyžadovat zcela jiné HW a SW vybavení. Pochopitelně, že nebude možné vedle toho zcela zastavit probíhající povolování staveb. Přesto je jasné, že doba nastala a systém je nutné změnit.
Pro ucelený pohled je dobře, že se již připravují takové instrumenty, jakou je digitální technická mapa. Problém je ovšem, že relevantní údaje se dostanou z ní až po mnoha letech. Nadále bude nutné je hledat u správce sítě. Z mé vlastní mnohaleté zkušenosti v této oblasti, i u správců bývají v jejich podkladech mnohdy jiné údaje než v terénu. Sám jsem zažil dlouhé spory, kdo je viníkem za poškození na stavbě. Ale bude dobře, když tento instrument vznikne a postupně bude zpřesňován.
Vidím rizika
Lze předpokládat, že i investorská příprava bude a často již je směřována k digitální formě. Problém ovšem je, že mnohdy ať již úmyslně nebo neúmyslně investor neví, co chce. Úmyslně většinou, když v průběhu stavby chce dosáhnout výsledku, který mu nebyl povolen. Jsem zvědav, jak mu bude podle rekodifikovaného stavebního zákona povolen záměr, ne stavba, a podle zjednodušené dokumentace provedena kolaudace, archivace atd.
Tím se dostáváme k údržbě a provozování zkolaudovaných staveb. Není pochyb, že BIM má především směřovat do budoucnosti a provozování staveb. Informace, o kontrolních prohlídkách, výměně agregátů, to vše bude sledováno digitálně s apelem pro provozovatele.
Jediný a nejpokročilejší
Pro stavebnictví jsou BIM modely jedním ze zatím nejpokročilejších systémů umožňujících práci s komplexním modelem stavby, nesoucím potřebné informace pro běžné činnosti účastníků projektu (AO) a dotčených institucí. Jsou výkonným nástrojem pro potřebné zlepšování výsledků projektů.
Využívání klasifikačních systémů může být jedním z přínosů využívání BIM modelů. Dovoluje z informací modelu získat řadu údajů vhodných pro sledování a hodnocení uživatelem (stát, obce, účastníky projektu aj.).
Kvalifikační systém je systémově nadřazený základním potřebám BIM modelu, tj. správnému nastavení základního prvku a jeho Datového standardu. Tento dokument mapuje, zda je klasifikační systém nezbytný pro činnost projektanta, zhotovitele, objednavatele, jeho dozor a správce stavby.
Veřejné a soukromé
Jak jsem uvedl, projektová činnost již probíhá téměř v digitální podobě a jedná se spíše o výjimky, kdy je projekt předložen „v ručním pojetí“. Je potřeba ještě doladit některé detaily, jako například elektronický podpis a razítko autorizované osoby, ale to v celkovém pojetí je marginální.
Celkově je jasné, že u soukromých projektantů, stavebníků, zhotovitelů již procesy digitalizace běží. Jiná situace je ale u veřejných zadavatelů i provozovatelů a zejména u povolovacích řízení. A protože stavby se dostávají i do fáze odstraňování, nelze zapomínat na archivaci a stárnutí programů.
Zároveň bude snaha, aby současná archivovaná dokumentace byla transformována rovněž do elektronické archivní podoby. Je toho mnoho, a proto vítám vznik časopisu, kde tyto náměty a otázky budou reflektovány.
Autor článku: Ing. Pavel Křeček, předseda ČKAIT
