Stavebnictví stojí na rozcestí. Digitalizace mění svět kolem nás, a pokud chce stavebnictví zabrzdit své zaostávání, musí se k tomuto trendu přidat. Metoda BIM přináší zásadní změnu nejen způsobu práce, ale především bezprecedentní zvýšení efektivity. A samozřejmě i atraktivity tohoto klíčového oboru našeho průmyslu. Této dynamiky je si dobře vědoma i vláda ČR, která se na konci roku 2022 rozhodla uložit Ministerstvu průmyslu a obchodu úkol do konce listopadu roku 2023 předložit aktualizaci Koncepce zavádění metody BIM do veřejné správy, původně přijaté již před pěti lety. Cílem je samozřejmě připravit takové podmínky, aby i veřejní zadavatelé byli schopni plně využívat výhod metody BIM bez obav u svých staveb co nejdříve.
V roce 2016 připravila konzultační agentura McKinsey přehled stupně digitalizovanosti jednotlivých sektorů průmyslu. A nikoho asi zvlášť nepřekvapí, že stavebnictví se v tomto přehledu umístilo až na předposledním místě. Za námi skončilo už jen zemědělství a lov. Jenže to bylo rok 2016 a všimli jste si, jak výrazně se proměnilo zemědělství? Neuvěřitelná míra automatizace tento obor poměrně zásadně proměnila. Lze asi, s poměrně velkou dávkou jistoty, tvrdit, že dnes by nejspíše už i zemědělství stavebnictví přeskočilo. Samozřejmě lze namítnout, proč by mělo stavebnictví vůbec digitalizovat Je to přece tradiční obor zvyklý takto fungovat už po staletí. Přece není důvod měnit něco, co funguje.
Jenže ono to není tak snadné. Ještě počátkem minulého století patřilo stavebnictví k leaderům inovací. Přinášelo nové postupy, táhlo kupředu vývoj průmyslu. Ale postupně by se tenhle pozitivní náboj vytrácel. Podle amerického analytika D. Glennona se reálná produktivita ve stavebnictví ve Spojených Státech zvýšila mezi roky 1940 a 2016 o pouhých 6 procent! Jen pro srovnání, například ve zpracovatelském průmyslu se ve stejném období zvýšila o 700 procent a v zemědělství dokonce o neuvěřitelných 1500 %. I když jde o americká data, evropská (a naše) se výrazně lišit nebudou.
Chcete číst dále?
Zaregistrujte se zcela zdarma a získejte přístup ke všem článkům.
Máte účet? Přihlaste se.
Přirozeně nelze říci, že by jediným důvodem k takovémuto zaostávání byla digitalizace. Pravdou ale je, že stavebnictví postupně ztrácí krok s dalšími obory, což s sebou nese celou řadu velmi nepříjemných dopadů – v důsledku nízké efektivity, přestává plnit očekávání v realizaci nových budov. Co je ale pro všechny stavaře ještě více nepříjemné je, že se projevuje stagnace platů ve stavebnictví – ty patří k těm úplně nejnižším na trhu – a také postupné stárnutí profesionálů a jejich nedostatek. Mladá generace očekává nejen odpovídající platy, ale především obor, který jim nabídne možností práce v moderním a technologicky vyspělém prostředí. Zkrátka a dobře, i když někteří konzervativci se slzou v oku vzpomínají na rýsovací prkno a tuš, dnešní mladá generace již chce pracovat jinak. A atraktivní 3D svět k tomu mimochodem zcela přirozeně patří.
Digitalizace není jen BIM
Tlak na zvyšování efektivity bude navíc nadále růst, spolu s tím, jak budou procházet digitální transformací další a další sektory. Stavebnictví již nemůže, nadále zůstávat stranou, a metoda BIM je jednou z cest, jak do digitálního a strojově čitelného světa přenést stavbu jako takovou od prvních architektonických záměrů přes projektování a další fáze výstavby až po její užívání, správu, údržbu a případnou demolici.
Je z toho patrné, že pokud mluvíme o digitalizaci stavebnictví, patří sem i celá řada dalších nezbytných úkolů – například digitalizace státních agend, které se stavebním oborem souvisí. Hodně se mluví například o digitálním stavebním řízení, které je klíčové snad pro každého stavebníka a tím pádem i stavaře u nás. I to ale s metodou BIM souvisí možná úžeji, než si připouštíme.
Například Jaan Saar z Estonska, nastupující předseda EU BIM Task Group, nedávno na konferenci BIM 2023: budoucnost metody BIM (nejen) ve veřejné správě, prohlásil, že zásadním zlomem bude integrace metody BIM do stavebního řízení. V Estonsku již na něčem podobném podle jeho slov pracují. V Česku na tom vlastně nejsme zase o tolik jinak – počítá se s tím, že v rámci digitálního stavebního řízení bude pro digitální model stavby využít otevřený formát IFC a spolu s dokumentací formou formulářů odevzdat stavební dokumentaci k posouzení na stavební úřad. Tolik tedy teorie, zdá se – bohužel – že technologie, procesy a ani stavební úřady nyní nejsou připraveny a případná změna se musí promítnout do zákonných norem a vyhlášek (např. u pozemních staveb vyhlášky číslo 499/ 2006 Sb.).
Profit pro všechny
Je škoda, protože najednou by mohlo dávat smysl využívat metodu BIM i u mnohem menších staveb než doposud. Protože pak by mohli klidně i stavebníci menších domů využívat výhod, kterou metoda BIM nabízí – ať již je projekt pro investora mnohem přehlednější a pochopitelnější, ale především výrazně zjednodušený průchod stavebním řízením. Tady je důležité zdůraznit, že by z práce s informačním modelem stavby neprofitoval jenom investor, ale také projektant, všechny dotčené osoby a neposlední řadě i stát jako takový, který by dostal příležitost využít různých automatizovaných procesů pro zrychlení, zpružnění celého stavebního řízení, které by se navíc stalo transparentnějším.
A samozřejmě, to vše by v mnohem větší míře platilo také pro velké stavebníky, včetně zadavatelů veřejných stavebních zakázek. V jejich případě jsou ovšem přínosy metody BIM tak zásadní a výrazné, že není třeba v žádném případě čekat na propojení metody BIM s digitálním stavebním řízením. Už dnes totiž nabízí metoda BIM výrazné úspory v každé fázi životního cyklu stavby. Při jejím využití dokáže přinést výrazné snížení chybovosti a tím citelné zvýšení efektivity (časové, materiálové, nákladové). Zjednodušeně řečeno, díky využívání metody BIM může každý stavět rychleji, levněji a efektivněji.
I to byl důvod, proč vláda ČR již na konci roku 2017 přijala Koncepci zavádění metody BIM do veřejné správy (usnesením vlády číslo 682/2017). Jak její název napovídá, záměrem vlády bylo prostřednictvím uživatelů metody BIM ve veřejném sektoru podpořit také digitalizaci stavebnictví napříč celým oborem, včetně soukromého sektoru firem.
Čas k bilancování
Od té doby, na konci loňského roku, uplynulo pět let. To bývá dobrý čas k bilancování a snaze zhodnotit dosavadní postupy. Ukázalo se, že soukromý sektor metodu BIM – právě díky všem výhodám, které digitalizace přináší – z velké části, přijal za svou. Potud tedy záměr státu vychází. Současně je ale třeba si připustit, že pokud jde o prosazování metody BIM ve veřejném sektoru, daří se to o něco pomaleji, než by optimisté čekali.
Ale i to patří do digitálního světa, ten je postavený na tom, že žádná věc není neměnná a vše se přizpůsobuje na základě informací a poznatků. Ostatně i samotná metoda BIM a její chápání se trochu proměňuje. I proto se Vláda ČR na konci roku 2022 rozhodla uložit Ministerstvu průmyslu a obchodu, společně s Českou agenturou pro standardizaci, přípravu aktualizované verze Koncepce. Takové, která by více odrážela potřeby zadavatelů veřejných stavebních zakázek, ale i změnu v pojetí metody BIM v souladu s mezinárodními normami, především s EN 19650. Tento materiál má být předložen vládě ke schválení do 30. listopadu 2023. Práce jeho přípravě již od začátku roku intenzivně probíhají.
Česká agentura pro standardizaci si při práci na tomto projektu vytkla jeden zásadní cíl. Zbourat, pokud možno všechny bariéry a zasypat všechny příkopy, které se v uplynulém období vytvořili nejen mezi Agenturou ČAS a veřejnými zadavateli či odbornou veřejností, ale částečně i mezi veřejným a soukromým sektorem. Po uplynutí dalších pěti let totiž chceme konstatovat, že většina zadavatelů veřejných stavebních zakázek již metodu BIM nejen používá, ale – a to je klíčové – především naplno těží ze všech jejích benefitů. A to nepůjde bez toho, aniž by odborná veřejnost y měla možnost vnést do celé problematiky svůj pohled a tudíž, aby byl slyšen jejich odborný názor.
Jednou z nových platforem společného dialogu České agentury pro standardizaci s odbornou veřejností jsou neformální setkání u kulatého stolu. Jde o místo pro zcela otevřenou a ničím neomezenou diskusi zástupců Agentury ČAS se zájemci z řad odborné stavařské veřejnosti. Nejbližší z těchto setkání se uskuteční již 2. března 2023 a bude se na něj možné v krátké době přihlásit prostřednictvím stránek KoncepceBIM.cz.
Samozřejmě nepůjde jen o tyto kulaté stoly, Česká agentura pro standardizaci postupně rozšiřuje své expertní týmy tak, aby skutečně zahrnovaly co nejširší záběr pohledů odborníků – expertů, včetně zástupců důležitých profesních organizací a dalších skupin. Ostatně i na konci ledna pořádaná konference BIM 2023: budoucnost metody BIM (nejen) ve veřejné správě byla jednou z takových cest, jak slyšet názor úplně každého.
A ne náhodou na ní z úst Eduarda Muřického, zástupce vrchního ředitele Sekce průmyslu a stavebnictví Ministerstva průmyslu a obchodu, zaznělo, že pokud máme skutečně dosáhnout svého cíle při naplňování Koncepce zavádění metody BIM, musíme především dobře znát potřeby zadavatelů veřejných stavebních zakázek i odborné veřejnosti. Jen tak, uvedl Muřický, můžeme posléze uložit povinnost využívat metodu BIM prostřednictvím připravovaného zákona o správě informací o stavbě a informačním modelu stavby a vystavěného prostředí. Jeho věcný záměr prošel v roce 2022 meziresortním připomínkovým řízením a letos by legislativní proces měl pokračovat. Nicméně, jak zmínil ve svém vystoupení na téže konferenci generální ředitel České agentury pro standardizaci Zdeněk Veselý, naším společným cílem by mělo být pracovat na tom, aby metodu BIM využívali veřejní zadavatelé ne proto, že jim to nařizuje nebo možná jednou nařídí zákon, ale proto, že jim její využívání dává jasný smysl.
BIM jsou informace
O metodě BIM se totiž mluví již drahně let. Ostatně její úplné počátky sahají již někdy do poloviny šedesátých let minulého století. Už tehdy si lidé začali uvědomovat, že kolem každé stavby se rodí velké množství dat. Z takových dat informace, které mohou být velmi cenné. Dat nám každá činnost vytváří obrovské množství – jsou vjemy, které dokážeme zachytit svými smysly, údaje zaznamenané v digitální (číselné) podobě určené k počítačovému zpracování.
Naopak informace jsou data prezentovaná v takovém kontextu, který dává smysl a význam. Platí tedy rovnice Informace = data + význam + struktura. Proto s nimi potřebujeme pracovat strukturovaně. Tehdy ještě tvůrci metody BIM nepředpokládali, že každý z nás bude pracovat s počítači. Přesto jim tehdy bylo jasné, že jednou bude nezbytné data ukládat strukturovaně tak, aby bylo možné je sdílet a vytvářet z nich informace A jejich předpoklad se ukázal jako téměř prorocký.
Dnes jsme samozřejmě již o více jak půlstoletí dále, počítače jsou běžnou součástí našeho života, a tím se také trochu změnilo naše pojetí metody BIM. Ono není náhodou, že její největší boom zažíváme právě s masivním nárůstem výkonu počítačů, někdy začátkem tohoto století. Zřejmě i kvůli tomu se tady objevilo tolik různých pohledů, které často chápání metody BIM jen ztěžují. Až překvapivě velké procento veřejnosti (i té odborné) stále dává rovnítko mezi metodu BIM a 3D modelováním. Zrovna tento omyl je přitom poměrně nebezpečný, končí působnost metody BIM vlastně už v projekční fázi. I tady to může sice znamenat poměrně zajímavé a nepřehlédnutelné úspory, je to ale velké mrhání potenciálem. Ve skutečnosti metoda BIM může přinést mnoho užitků jen díky sdílení informací.
Metoda BIM není totiž vlastně nic jiného, než byla na počátku – otevřenou databází informací o stavbě. Tato databáze vzniká kontrolovaným procesem vytváření a správy informací během celého životního cyklu stavby. Přeloženo z řeči definice to znamená, že jde o souhrn informací o stavbě, který můžeme efektivně sdílet se všemi účastníky stavebního procesu, a to klidně v reálném čase! Kdybychom měli metodu BIM zjednodušit až vulgárním způsobem, mohli bychom říci, že nejde o nic jiného než sdílení informací o stavbě napříč celým životním cyklem stavby a napříč všemi stavařskými profesemi. Takhle snadné to je. Nebojte se komplikací, pokud chcete nahlédnout do toho, co vám metoda BIM přináší, stačí se začít držet zásadní premisy digitálního světa: informace, která není sdílená, je mrtvá informace. Při využívání metody BIM přitom jdeme dál než jen nějaká vzájemná výměna souborů. Hovoříme o tom, že všichni zainteresovaní, včetně investora pracují s jedinečnou a stejnou verzí informace, protože využívají stejné úložiště, ke kterému přistupují v reálném čase. Mají tak jistotu, že vždy pracují s nejnovější a aktuálně platnou verzí informace, což je zejména v tak dynamickém prostředí, jako je každá stavba, naprosto klíčové.
Nejde o práci navíc
A najednou zjistíte, že BIM není práce navíc, není něco, co vás má zdržovat. BIM vám pomůže najít velmi rychle informace potřebné pro rozhodování, informace, které byste jinak v papírech, šanonech, souborech, e-mailech a poznámkách ze schůzek hledali hodiny, dny a možná nikdy nenašli. Díky práci se strukturovanými a sdílenými informacemi to může být otázka pár sekund. A ušetřený čas můžete využít mnohem lépe. Nejde ale jen o čas. Díky sdílení informací můžete předejít celé řadě nedorozumění, omylů a chyb, které byste jinak museli odstraňovat až mnohem později, a třeba i s nemalými náklady.
V případě metody BIM byl tento strukturovaný souhrn informací nazván Informačním modelem stavby (IMS). Ten v sobě propojuje (pořád pracujeme se strukturovanými informacemi) nejen grafické a negrafické informace o stavbě, ale obsahuje také digitální i elektronické (např. PDF) dokumenty, záznamy komunikace, a především záznamy průběhu a výsledků digitalizovaných procesů. A to všechno po celou dobu životního cyklu stavby, tedy od prvního záměru přes přípravu, projektování, samotnou stavbu až po správu a užívání budovy, včetně demolice na konci její životnosti. Samozřejmě, že jde o obrovské množství informací. Ty jsou ale strukturované a také ve strojově čitelné podobě, to znamená, že najít to, co hledáte, není problém. A co víc, řadu činností lze – s využitím těchto informací – efektivně automatizovat.
BIM a normy? Ale samozřejmě
Vlastně poměrně malou částí onoho Informačního modelu stavby (IMS) je Digitální model stavby (DiMS), ten je vlastně onou prostorovou reprezentací skutečné stavby ve virtuálním světě. Může být (a nejčastěji dnes bývá) vizualizován ve 3D provedení. Nejde ale samozřejmě jen o zobrazení 3D podoby. Jak již bylo řečeno, součástí tohoto modelu jsou také negrafické informace a dokumenty a ty jsou pro celou řadu stavařských profesí, které se na celém projektu podílejí, vlastně důležitější než ty grafické. A to je zásadní, každá zúčastnění stavařská profese dokáže pracovat s tou částí strukturovaných informací, kterou pro svou činnost potřebuje. Díky tomu, že jde o informace strukturované, může s nimi pracovat se svými nástroji. Přitom má ale pořád k dispozici zaručeně stejnou verzi informace, jako ostatní profese.
Častou námitkou, se kterou se setkáváme, je skutečnost, že veřejné organizace musí vycházet z platných technických norem, ale ty pojmy jako informační model stavby (IMS) a digitální model stavby (DiMS) neznají. Není to, ale tak docela přesné, mezinárodní norma ČSN EN 19650 samozřejmě již využívání metody BIM plně pokrývá. Je pravdou, že ani v ní, ani v příslušných českých technických normách tyto pojmy nenajdete. Ve skutečnosti jde ale v podstatě o nepochopení, normy definují tak zvané požadavky na informace pro různé fáze projektu. Přitom, jak již víme, IMS je pouze strukturovanou databází informací a je tedy prostředkem, jak si zadavatel a zhotovitel mohou strukturované informace vzájemně předávat/sdílet.
Tím se dostáváme i vysvětlení všech těch jen obtížně uchopitelných zkratek, které řadu zájemců o využívání metody BIM spolehlivě odradí. Prvním z nich je OIR, tedy požadavky organizace na informace. Zde se stanoví, jaké informace jsou potřeba ve vztahu ke strategickým cílům organizace. Přeloženo do lidského jazyka, jak informace využiji pro strategické cíle. Zde ještě obvykle problém nenastává. Jisté zmatení nastává ve chvíli, kdy se objeví požadavek na PIR (požadavky na projektové informace), ze kterých vzniká později projektový informační model (PIM), a současně AIR (požadavky na informace o aktivu/stavbě).
Na jejichž základě je vytvářen AIM (informační model aktiva/stavby), který je extraktem PIM pro užívání a provoz stavby. Co to má znamenat? Jaký informační model bychom tedy měli vytvářet PIM/AIM nebo digitální model stavby (DiMS). Tvrzení některých „odborníků“, že normy žádný DiMS neznají, a proto s ním nelze pracovat, je jen důkazem jejich nepochopení celé situace. Představa, že během celého životního cyklu stavby vzniká jen jeden obrovský digitální model stavby, je iluzorní. Něco takového by v praxi nemohlo fungovat a bylo by to také značně nebezpečné. Ve skutečnosti vzniká řada menších, dílčích DiMS, které se pak propojují v rámci celkové digitálního modelu stavby. Nesmíme zapomínat, že jde stále jen o informační model, tedy model postavený na strukturovaných informacích.
Uvědomte si, co potřebujete
Na samotných počátcích využívání metody BIM byla řada zadavatelů uhranuta možnostmi, které jim prostorový informační model nabízí. Najednou měli možnost mít v modelu každý detail. Je přece skvělé vědět, kudy mi vedou všechny dráty, jaké šroubky drží kliky a tak dále. Bohužel výsledkem takového přístupu je model, jehož tvorba je naprosto nesmyslně drahá – protože každou informaci, kterou do modelu zaneseme, prostě zaplatíme. To by ale ještě nebylo to nejhorší, mnohem závažnější je, že takto podrobný model je neudržitelná, a tudíž nevyužitelný. Aby sdílení informací napříč životním cyklem stavby bylo funkční, musíme být schopni model udržovat aktuální. Není to obvykle možné zcela v reálném čase, ale alespoň v pravidelných intervalech. Informace v DiMS by totiž v každém okamžiku měl co nejpřesněji odrážet skutečnou podobu stavby v reálném světě.
A teď si představte, že jste si objednali velmi detailní DiMS, stál vás obrovské peníze. Když pak během užívání budovy vymění údržbář kliky u dveří. Bude schopen tuto informaci přenést do modelu? Nebo během stavby zedníci posunou kabelové vedení pod omítkou a půl metru. Jste schopni zajistit, aby se to odrazilo v modelu? S vysokou pravděpodobností můžeme říci, že nikoli. Model přestane být aktuální, a tedy přestane plnit svůj účel, téměř v okamžiku svého vzniku.
I proto se dnes často setkáváme s doporučením, že základní a jedinou cestou k úspěchu při využívání metody BIM je správně pochopit, jaké informace opravdu potřebuji. I proto se dnes přikláníme k tomu, že dostávají přednost negrafické informace před těmi grafickými. Tato úroveň podrobnosti informačních potřeb se ale může samozřejmě lišit. U běžného stavebníka může postačovat jen velmi nízká á úroveň detailu, jeho model může být cenově srovnatelný s tím, když si objedná 2D dokumentaci. Samozřejmě v případě firmy spravující desítky nemovitostí po světě může už dávat smysl, třeba zanesení detailů o některých předmětech – prostě proto, že stejných má po světě tisíce a je pro ně důležité vědět, kde jsou. V takovém případě se ovšem náklady na složitější model mohou vrátit velmi rychle na úsporách servisu atp.
Proto je – zejména pro zadavatele – velmi důležité správně si stanovit cíle. Tedy určit si, na co a jak bude chtít informace obsažené v modelu využívat. Když sáhneme opět ke zjednodušení, prostě si říct, na co nám ty informace budou. Protože mít v modelu informace, které nebudeme využívat je jenom vyhazováním peněz. A to jak při vytváření modelu, ale pak také při každé aktualizaci. Takže si například můžeme říci, že potřebujeme model v takovém detailu, abychom mohli vygenerovat veškerou potřebnou 2D dokumentaci, včetně té pro provedení stavby. A samozřejmě, zcela relevantním cílem je podrobnost potřebná pro pozdější užívání, správu a údržbu budovy. V těchto případech se více než osvědčuje, pokud je facility manager již od začátku součástí přípravného týmu a může specifikovat svoje požadavky tak, aby mohl později model přenést do svého CAFM systému a tady s ním pracovat. Cílů může být samozřejmě mnoho, ale praxe ukazuje, že střídmost je zde zcela na místě.
Základním principem, na kterém dnes využívání metody BIM stojí, je tak zvaný LOIN, neboli Level of information needed. Ten vychází ze ČSN EN 17 412-1 a určuje úroveň informačních potřeb, tedy kontext pro specifikování požadavků. Specifikaci přitom určuje účel užití, aktér (účastník procesu), milník a zatřídění podle klasifikace. Požadavky jsou: geometrické informace, alfanumerické informace, dokumenty a strukturu a umístění modelu.
Naučme se porozumět si
Základní lidskou potřebou je vzájemně si porozumět. Ale všimli jste si někdy, že to není vždycky úplně snadné? I když mluvíme stejným jazykem, mnohdy dojde k nedorozumění – jednu věc třeba nazýváme různými jmény nebo naopak stejným jménem pojmenujeme různé věci. V řadě případů to může být humorné, ale ne vždycky. A to nemluvíme o slově psaném, tam bývá situace mnohdy složitější. A my nyní potřebujeme, aby spolu vzájemně mluvily různé stavařské profese, co víc, my chceme, aby spolu mluvily nástroje, které používají. Protože potřebujeme, aby sdílely shodné informace. V případě strojů musíme být vždy přesní, i když se časem nejspíše dočkáme toho, že díky strojovému učení budou roboti schopni pracovat s kontextem v lidském smyslu. Zatím ale potřebujeme, aby stroje mluvily exaktně jedním jazykem, jedině tak mohou spolupracovat a sdílet informace.
Takovým společným digitálním jazykem pro české stavby je datový standard staveb (DSS) společně s mezinárodním klasifikačním systémem CCI. Ten bude úzce propojen právě s DSS tak, aby klasifikace a identifikace obsažená v klasifikačním systému tvořila jasný celek s DSS. Je to právě datový standard staveb, který určuje strukturu a obsah informací informačního modelu stavby a umožňuje vzájemné předávání dat mezi stavebními obory, včetně jejich softwarovými nástroji.
V roce 2021 se podařilo prolomit jistý status quo, který dlouhou dobu bránil rychlejšímu rozvoji DSS. Díky tomu se mohlo v roce 2022 velmi intenzivně pokračovat v dalším rozvoji datového standardu staveb (DSS). Klíčové z tohoto pohledu bylo zakopání příkopů s některými důležitými stakeholdery a také aktivizace činnosti odborných týmů oblastí (OTO týmy). V nich se scházejí experti jednotlivých stavařských profesí i oborů. Každý OTO tým se přitom věnuje přípravě své části datového standardu staveb (DSS) podle své odbornosti.
V současné době funguje OTO tým pro oceňování, plynárenství, vodohospodářskou infrastrukturu, energetickou infrastrukturu, dřevostavby, tvorbu BIM dokumentace, architektury DSS, požárně bezpečnostní řešení staveb, facility management, lehké obvodové pláště a výplně otvorů či CAD vendoři. Vzhledem k tomu, že DSS bude v ČR pouze jeden, byla v minulosti založena koordinační skupina pro komunikaci se SFDI, jako tvůrce datového obsahu DSS pro dopravní infrastrukturu.
V současné době jsou tedy – v rozsahu minimum – vydány části datového standardu staveb určené pro dokumentaci pro územní řízení (DUR), dokumentaci pro stavební povolení (DSP) a také dokumentaci provedení stavby (DPS). Kromě toho byla připravena pravidla pasportizaci, tedy pro objekty tzv. vystavěného prostředí.
Zásadní událostí z hlediska datového standardu staveb (DSS) v roce 2022 bylo zahájení implementace Informačního systému datového standardu staveb (IS DSS). Ten je postaven na databázi Define od dodavatele CoBuilder a nyní se stává nástrojem pro řízení, správu a další rozvoj datového standardu staveb (DSS), který dá všem aktérům stavebního procesu jistotu, že mají kdykoli k dispozici aktuální verzi datového standardu vydávanou agenturou ČAS.
Velmi důležitým milníkem bylo podepsání memoranda o spolupráci se Státním fondem dopravní infrastruktury (SFDI). Ten již několik let využívá spravuje datový standard pro dopravní stavby. Na základě dohody se stane tento datový standard součástí databáze Define a i uživatelé z oboru silničních a železničních staveb budou moci využívat všech možností, které jim nabídne IS DSS. Ani tím ale samozřejmě práce na datovém standardu staveb (DSS) zdaleka nekončí, ba naopak začíná. Musíme si uvědomit, že tvorba a rozvoj DSS neskončí nikdy, protože ani z principu nemůže. Kromě vlastního ověření na pilotních projektech bude neustále potřeba nových datových šablon či jejich vlastností pro konkrétní stavební prvky.
Pro letošní rok bude hlavním úkolem dopracování architektury datového standardu staveb, včetně využití již zaniklého standardu SNIM pro část identifikace klasifikačního systému. Dalším úkolem bude sladění s architekturou DSS pro dopravní stavby. Současně bude probíhat ověřování datového standardu staveb (DSS) na pilotních projektech podle připravené metodiky. Teprve zkušenosti z praxe a sběr zpětné vazby pak ukáží, jestli je DSS nastaven správně podle potřeb všech účastníků stavebního procesu, tedy investora, architekta, projektanta, projektanta profesí, stavitele, facility manažera až po uživatele stavby a v neposlední řadě stavební úřad a dotčené orgány. Tyto informace budou nezbytné pro případnou potřebu napřít pozornost při dalším rozvoji či aktualizaci DSS.
K čemu klasifikaci?
Nedílnou součástí datového standardu staveb (DSS) je také mezinárodní klasifikační systém CCI (Collaboration Construction International). Ten vznikl ve spolupráci čtyř evropských zemí. Kromě Česka a Estonska se zapojilo Slovensko s Polskem a na konci loňského roku se projektu připojila také Litva. CCI vznikl na základě původního dánského klasifikačního systému CCS (Cuneno Classification System) a má zajistit, aby všechny duhy staveb, přes jejich prostory, technické a funkční systémy, až po jednotlivé komponenty v modelu stavby byly klasifikovány a identifikovány stejně a strojově čitelně, bez ohledu na to, jaká stavební profese či v jakém nástroji s ním pracují.
Dnes se poměrně běžně setkáváme s námitkou, že klasifikační systém je nadbytečný a lze se bez něj obejít. To ale není pravda, ten základní zádrhel se skrývá v tom, že ve skutečnosti dnes téměř každý výrobce nebo jiný aktér používá svůj vlastní klasifikační systém. Možná ho ani klasifikačním systémem nenazývá, prostě si jen „věci nějak uspořádal“. Jenže pokud máme informace strukturovaně pracovat a zpracovávat strojově, rozhodně nemůžeme mít každý stavební prvek, prostor, funkční a technický systém utříděný a pojmenovaný jinak. V tu chvíli se jednoduše lidé, ale i nástroje jednotlivých stavebních profesí nemohou domluvit. A jsme zpět u schopnosti mluvit stejnou řečí. A to je hlavním důvodem, proč potřebujeme jednotný klasifikační systém, který umožní vzájemné sdílení informací a společnou práci s informačním modelem stavby.
Zvolený klasifikační systém CCI samozřejmě odpovídá všem technickým normám, které se na tuto oblast vztahují, jde zejména o ČSN ISO 12006-2:2017 – Budovy a inženýrské stavby – Organizace informací o stavbách – Část 2: Rámec pro klasifikaci informací, a také související ČSN EN 81346(01 3710) a ČSN EN 82045(01 3740). Aplikace uvedených norem vede k zavedení principů referenčního označování pro strukturování obsahu DSS. Systém referenčního označování lze provést jednoznačnou strojově čitelnou identifikaci jež zároveň umožňuje udržovat informaci o vazbě na vyšší funkční celky. To nám umožňuje mnohem efektivněji pracovat s informacemi v informačním modelu stavby.
Zásadní výhodou mezinárodního klasifikačního systému je skutečnost, že jde o klasifikační systém fazetový a nikoli výčtový. To není úplně obvyklé, ale definice jednotlivých tříd je dostatečně široká a jejich popis nastaven tak, aby všichni aktéři stavebního projektu dokázali konkrétní stavební prvek správě zatřídit. Podle zkušeností z praxe byla totiž u výčtových systémů přílišná podrobnost spíše na škodu, protože docházelo k tomu, že ten samý prvek zatřídili různí uživatelé různě, což pak samozřejmě vedlo k chybám při strojovém zpracování a třídění dat. Tyto chyby při využití CCI prakticky nevznikají, protože zde je zatřídění obvykle jednoznačné.
Využití klasifikačního systému CCI ovšem nemusí končit jen u klasifikace stavebních prvků nebo částí stavby. Do budoucna by se mohl stát klasifikační systém důležitým pojítkem umožňujícím propojení dalších digitálních agend státu. Mohlo by jít například o cestu, jak sjednotit chápání jednotlivých území v územních plánech obcí. Ověřovacím zatříděním podle CCI tak již prošla například oblast pražského Karlína. Zkušenosti z minulého roku, kdy probíhalo hned několik projektů ověřujících využití CCI v různých agendách, potvrzují, že jde o správnou cestu.
Dobrým příkladem může být pozitivní zkušenost Českého statistického úřadu (ČSÚ), který zkoušel využití CCI pro potřeby sestavování různých ukazatelů a statistik o stavbách. Ty se nyní aktualizují obvykle jednou za 10 let v rámci Sčítání lidu, bytů a domů či jiných jednorázových průzkumů. V moderním světě je desetiletá perioda poměrně dlouhá, ale vzhledem k náročnosti sčítání není jeho častější opakovaní příliš představitelné. Naštěstí by – alespoň pokud jde o byty a stavby – nemuselo být brzy potřeba a díky využití klasifikačního systému CCI by mohli statistici získávat informace o stavbách přímo z příslušných databází. Samozřejmě, aby to mohlo fungovat, nemůže se spolupráce omezit jen na ČSÚ. Projektů ověřujících využití CCI samozřejmě probíhá více. Ve spolupráci s Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním (ĆÚZAK) se například počítá s budoucím využitím CCI u Registru územní identifikace, adres a nemovitostí, a také s jeho použitím při vytváření digitálních technických map (DTM) a oborových DTM pro identifikaci jednotlivých objektů. To pak bude možné využít pro propojení s dalšími agendami, například včetně digitálního stavebního řízení. CCI byl vybrán jako klasifikační systém užitý pro mapování číselníku DTM kraje dle vyhlášky č. 393/2020 Sb., protože ve své úrovni podrobnosti dokáže pomoci přenášet informaci celým životním cyklem stavby dle již zmíněné normy ČSN EN ISO 12006-2. Díky původu klasifikačního systému v normách řady ISO/IEC/EN 81346 bylo pro oborově specifickou DTM využito možného rozšíření klasifikace o identifikaci a tím mohlo být plně vyhověno uživatelem stanoveným specifickým požadavkům na správu informací v celé šíři.
Jedním z vedlejších produktů digitalizace je skutečnost, že dokáže velmi dobře odhalovat nejen nefunkční procesy, jak už o tom byla řeč, ale neefektivitu obecně. Je to dáno tím, že v digitálním světě je možné informace mnohem lépe propojovat a pracovat s nimi, často s využitím strojů a automatizace. I proto hraje v digitálním stavebnictví tak důležitou úlohu datový standard a klasifikační systém.
Kateřina Schön, projektová manažerka DSS,
Česká agentura pro standardizaci
