RAKO letos slaví 140. výročí od svého vzniku. Značka tak patří v rámci českého průmyslu k unikátním a nejstarším. Ve světě se řadí mezi úplně nejstarší výrobce keramických obkladů. Značka RAKO fungovala, ať se u nás i ve světě dělo cokoliv: Přežila změny politických režimů, války, krize, včetně těch energetických. I za 2. sv. války, kdy chyběl plyn pro vytápění pecí, vyvážela továrna své výrobky do 38 zemí.
Za spoustu let existence značku RAKO neponičila neuvážená rozhodnutí, fungovala, ať se u nás i ve světě dělo cokoliv. Ani za 140 let mentálně nezestárla, zdá se že právě naopak. Kdysi totiž dostala do vínku výbornou genetickou výbavu a v dlouhé historii měla štěstí na generace lidí, které budovaly její dobré jméno a provedly ji bouřlivými obdobími dějin. Přežila politické režimy zleva doprava, světové války, vážné krize včetně energetických. Mimochodem za 2. sv. války, kdy chyběl plyn pro vytápění pecí, respektive uhlí pro jeho výrobu, továrna vyvážela výrobky do 38 zemí!
Keramika je bezesporu stálicí a materiálem proplouvajícím módními vlnami, které se vynořovaly a zanikaly ve stavebnictví i v architektuře. Po roce 1989 značka čelila adoraci ze strany investorů preferujících zahraniční, po léta nedostupné produkty. Poptávku navíc ovlivňoval ekonomický imperativ, což domácí výrobu na nově široce otevřeném trhu diskvalifikovalo.
Chcete číst dále?
Zaregistrujte se zcela zdarma a získejte přístup ke všem článkům.
Máte účet? Přihlaste se
Od roku 1998 nastává nová etapa a restart, když rakouská společnost LASSELSBERGER kupuje všechny české keramičky, včetně největších v Chlumčanech, Horní Bříze a Rakovníku. Tři do té doby „konkurenční“ závody měly ovšem historicky společné obchodní aktivity a obchodní zastoupení v Praze i ve světě. Akvizici dovršilo v roce 2002 převzetí akciové společnosti RAKO. V následujících letech nový vlastník zásadním způsobem mění obchodní politiku na tuzemském trhu, což se projevilo poklesem podílu na českém trhu. Pro RAKO to byl impuls k nastartování ozdravného procesu. Pokles spotřeby na domácím trhu tím pádem předurčil orientaci na exportní trhy.
ČLOVĚK MÍNÍ, PŘÍRODA MĚNÍ
Někdy stačí málo a dějiny se ubírají jinou cestou, rozhoduje počasí či klimatické vlivy. Živlem, který tradici vybudoval, byla v takřka pohádkovém příběhu tehdy ničivá voda. V roce 1882 ji nic nezastavilo a na Rakovnicku zatopila rozvíjející se uhelné doly. Ostravským uhlobaronům, kteří v druhé polovině 19. století koupili uhelný revír s vidinou skvělých zisků, překazila podnikatelské plány. Projekt podložený zásobami přírodního bohatství úspěšně začal a nikdo nečekal, že brzy skončí. Na druhou stranu, kdyby nebylo povodně, kde by dnes byly doly!?
Investiční ztrátu se povedlo zachránit, a to pravé bohatství na investory čekalo ukryté v odpadu. Haldy hlušiny zbylé po těžbě uhlí byly plné lupku, sedimentární jílovité horniny ze dna prehistorického moře, jejíž podstatnou část tvoří minerál kaolinit. Přírodní katastrofa tak vytvořila nejslavnější české keramické závody a významnou součást průmyslového dědictví české země.
Krátce na to v roce 1883 se rozjela výroba keramických produktů. Pod značkou RAKOvznikaly žáruvzdorné cihly a režné dlaždice. Rozvoj průmyslu a stavebnictví v Evropě v kombinaci s kvalitou produktů umožnily majitelům v období 1888 až 1938 expandovat. V polovině 20. let poptávka rostla natolik, že keramické obklady nezůstávaly doma, ale mířily za blízké hranice i za oceán. Čtyři písmena (RAKO) se dostala na stěny předních realizací té doby, některé potažmo na seznam chráněných památek – mozaikové obrazy v hotelích a lázních v Budapešti a Vídni, majolikové obklady v Obecním domě v Praze, secesní keramické obklady pražského hotelu Imperial, fasádní obklady tunelu Holland v New Yorku, lázní Amalienbad ve Vídni či Haviak v Basileji a další. Keramice fandila funkcionalistická architektura a její autoři. Značku RAKO vybírali do interiérů budov i na jejich fasády slavní domácí i světoví architekti – Josef Gočár, Adolf Loos či Mies van der Rohe.
MILIMETRY A METRY
Válečná omezení výroby doznívala do roku 1946. Situace se následně vylepšila zapálením šesté tunelové pece. V polovině šedesátých let značka jako první přichází s technologií takzvaného rozprachového sušení. O československý vynález původně inspirovaný způsobem sušení mléka měli zájem po celém světě. V první polovině 70. let přichází modernizace v podobě technologie zdobení obkládaček sítotiskem a přichází retro éra s kolekcemi, které byly nezapomenutelné a podpultové. V podniku vzniklo výpočetní středisko s prvním počítačem! Nové investice do technologií začátkem milénia zaručují kolekcím nejenom vyšší kvalitu současně také viditelně atraktivnější design.
Za posledních dvacet let došlo k zásadnímu zatraktivnění portfolia. K tradičním malým formátům dlažeb i obkladů přibyly výrazně větší, plochy se díky minimalizaci spár pohledově uhladily. V nabídce si zákazník vybere od drobné mozaiky až po formát o rozměru 60 x 120 cm. Tvůrcům nových designů pomáhají zdobicí a dokončovací technologie, jako například ABS, DryFix, HD Print, atd. Investice do modernizace výroby v období 2016 – 2022 představuje zhruba 2,5 miliardy Kč, což se vyplatilo, protože každoročně prezentované novinky drží na mezinárodních veletrzích krok se světovou produkcí.
OD SLOV K ČINŮM
V roce 1938 měly keramické závody kolem 1400 pracovníků. V současnosti pracuje v celkem pěti výrobních závodech v České republice zhruba stejný počet zaměstnanců jako téměř před sto lety.
Proměnil se objem výroby. Počátkem 20. století se ročně vyrábělo 250 tisíc metrů čtverečních a ze stovek tisíců jsou dnes desítky milionů.
V posledních letech se společnosti LASSELSBERGER daří ročně prodat zhruba 28 milionů metrů čtverečních keramických obkladů. Pro představu – každý den se expeduje množství produktů odpovídající rozloze přibližně deseti fotbalových hřišť! Třetina výrobků zůstává doma, více než dvě třetiny celkové produkce jsou určené na export. K nejdůležitějším místům odbytu patří Německo, Rakousko, Francie, státy Beneluxu či Skandinávie.
ZELENÁ PRO MINULOST I BUDOUCNOST
Označení „tradiční“ v sobě ukrývá přesah do minulosti, velký respekt k vytvořeným hodnotám, zároveň budoucí vize. Společnost LASSELSBERGER se podílí na vytváření nových budov, zároveň navazuje na historické dědictví. Díky pečlivě vedeným archivům a dovednosti zaměstnanců umožňuje profesionální restaurování řady originálních děl od RAKO autorů. Know-how zkušených odborníků se tak v nedávné době zhmotnilo v opravené kolonádě v Luhačovicích, prostorách Café Imperial v Praze či kupříkladu interiéru slavné brněnské vily Tugendhat.
Tradice značky je založená na kvalitě, inovacích a spolehlivosti. Komplexní nabídka vyhoví poptávce napříč celým světem, s tím, že zohledňuje i lokální odlišnosti a požadavky klientů. RAKO dodává výrobky na téměř všechny kontinenty. Kromě toho nabízí systémová řešení, servis, což je nadstavbou a pro klienty řešením na míru. Stesky po nedostatku řemeslníků vzala jako výzvu – vybudovala vlastní školicí středisko a vychovává řemeslníky, kteří s kvalitními produkty odpovídajícím způsobem pracují.
Reaguje na ekologická témata. Přidanou hodnotou a výhodou společnosti byly a dodnes jsou vlastní surovinové zdroje. Z 96 % využívaná ložiska v blízkosti závodů výrazně omezují produkci CO2 z dopravy. Do udržitelného trendu zapadá i fakt, že keramický materiál lze recyklovat, obnovovat. RAKO se ovšem může pochlubit zelenými certifikáty, které jsou standardem a součástí výroby.
Semlerova rezidence byla přijata do mezinárodní sítě ICONIC HOUSES
‚Skrytý klenot v Plzni‘ – tak byla uvedena kulturní památka Semlerova rezidence do mezinárodní sítě ICONIC HOUSES, která soustřeďuje výjimečné stavby světových architektů 20. století. Unikátní bytový interiér, jehož prostorovou koncepci navrhl Adolf Loos a projekt detailně rozpracoval Heinrich Kulka, je jedinou realizací v Plzni, kde je uplatněn princip Raumplanu. Semlerova rezidence dnes patří mezi 12 objektů v České republice náležejících do sítě ICONIC HOUSES. Ocitla se tak ve společnosti takových staveb, jakými jsou například brněnská Vila Tugendhat, pražská Müllerova vila, ale i jedna z dalších plzeňských Loosových realizací, Brummelův dům. RAKO je součástí těchto skvostů, ať již díky originálním obkladům nebo vytvořeným replikám.
ICONIC HOUSES
Iconic Houses je nadace registrovaná v Holandsku jako obecně prospěšná společnost. Sdružuje 188 významných budov 20. století po celém světě, které jsou alespoň částečně přístupné veřejnosti a slouží jako prohlídkový objekt. Toto mezinárodní společenství je založeno na odborné spolupráci: Mimo jiné pořádá mezinárodní konference a setkání, ale také propaguje pozoruhodné stavby jako turistické destinace. Majitelé domů, ať už soukromé osoby, nadace či státní instituce, mohou sdílet své zkušenosti s rekonstrukcí, restaurováním či provozem svých objektů. Semlerova rezidence se zařadila mezi ikonické stavby světových architektů, jako například Franka Lloyda Wrighta, Le Corbusiera, Antoni Gaudího, Ludwiga Mies van der Rohe a mnoha dalších.
„Semlerova rezidence si zaslouží být ve společnosti dalších ikonických staveb 20. století. Realizace je sice především dílem Heinricha Kulky, můžeme ji ale považovat za určité završení mnohaletého působení Adolfa Loose v Plzni, která je po Vídni druhým nejvýznamnějším ohniskem jeho práce vůbec. Zařazení považuji také za ohodnocení práce všech, kdo se podíleli na obnově a restaurování domu, a samozřejmě Západočeské galerie v Plzni, která to vše organizovala a objekt provozuje,“ doplňuje Petr Domanický, autor expozic Semlerovy rezidence a garant obnovy objetu za ZČG.
SEMLEROVA REZIDENCE NA KLATOVSKÉ TŘÍDĚ V PLZNI
Historický bytový interiér rodiny Oskara a Jany Semlerových, který vznikl v letech 1933–1934, patří k předním památkám moderní architektury ve střední Evropě. Vznikl na základě konceptu Adolfa Loose z roku 1932, který do podoby projektu rozpracoval Loosův žák a někdejší spolupracovník Heinrich Kulka. Nemá klasická podlaží; jeho jednotlivé prostory různých výšek se v šesti úrovních soustřeďují kolem centrální obytné haly. Toto řešení, nazývané Raumplan, zde navazuje na Loosovo pojetí Müllerovy vily v Praze.
Rodina Semlerových byla nucena po okupaci v roce 1939 emigrovat do Austrálie, kde dodnes žije nejmladší ze tří synů Vilém (Will) Semler (99 let). Byt Semlerových pak sloužil různým účelům a režimům, mimo jiné jako kanceláře, učebny a malé byty. Plzeňský kraj získal bytový dům v roce 2012 a předal jeho správu Západočeské galerii v Plzni.
REKONSTRUKCE A RESTAUROVÁNÍ OBJEKTU VE TŘECH ETAPÁCH
Západočeská galerie v Plzni spravuje Semlerovu rezidenci od roku 2012. Ihned po převzetí objektu do správy začaly práce na přípravě plánů rekonstrukcí a restaurování celého objektu, které byly rozděleny do tří etap. První fáze oprav začala již v roce 2013, kdy byla provedena revize střech a izolace podkroví a suterénu a vybouráno bylo také několik novodobých konstrukcí. V rámci 2. fáze byly v roce 2015 provedeny opravy plochých střech a byly rekonstruovány přípojky a vnitřní rozvody. Součástí prací bylo restaurování nejvíce poškozených prostor včetně vstupního vestibulu, šatny a zimní zahrady v historickém bytovém interiéru. Po těchto opravách byla rezidence částečně zpřístupněna veřejnosti v letech 2015–2018 v rámci projektu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015.
V období 2019–2021 se realizovala rozhodující etapa rekonstrukce a restaurování. V jejím rámci došlo ke stavební opravě takřka celého objektu, interiéru i exteriéru včetně fasády a garáží. Byla zrestaurována většina dochovaného vybavení historického bytu, ale také bylo obnoveno mnoho detailů, které se v originále nezachovaly. Restaurátoři provedli například složitou opravu makasarové podlahy velké obytné haly, prostoru kuchyně a přípravny, pokojů manželů Semlerových, dětských pokojů, horní haly atd. Nejnáročnější byla oprava osmibokého prostoru jídelny, která byla nejvíce poškozena. Restaurátor musel kompletně rozebrat silně narušené mahagonové obklady, srovnat deformované desky, každou zrestaurovat a osadit na původní místo.
Finančně se na rekonstrukci a restaurování rezidence podílely Plzeňský kraj a Evropská unie prostřednictvím Integrovaného regionálního operačního programu (IROP), celkové náklady čítají 110 milionů korun. Návštěvníkům se rezidence otevřela 23. září 2022.
OBKLADY RAKO
V domě se zachovala původní koupelna, jejíž keramické obklady pro dům zhotovila rakovnická továrna na keramické zboží RAKO. Bílé obkládačky 15 x 15 cm s jednou či dvěma klopenými hranami doplňuje šedá dlaždice 15 x 15 cm na podlaze. Vzhledem k časovému odstupu a historickým převratům v druhé polovině minulého století, přetrvalo málo tehdejších firem, které jsou schopny ještě dnes dodat podobné výrobky nebo identické repliky ze standardního sortimentu. V případě rekonstrukce Semlerovy rezidence použila firma SILBA-Elstav, s. r. o., hlavní dodavatel stavby, stejné keramické obklady značky RAKO, série Color One, Color Two, Taurus Color jako před téměř sto lety. Díky dlouholeté tradici značky RAKO, dnes patřící pod společnost LASSELSBERGER bylo možné doplnit chybějící nebo poškozené keramické obklady na stěnách i podlahách některých místností rezidence.
Foto: Tomáš Dittrich pro RAKO
-red-
