V řadě případů nemusí dostačovat úsilí, popř. ani majetek jednotlivé osoby k potřebnému účelu a je vhodné, aby se osoby sdružily k činnostem nebo věcí, a to bez vzniku další osoby. To právní úprava připouští. Využít této možnosti je aktuální zejména v dnešní době, zvláště k překonávání vzniklých, jinak obtížně řešitelných problémů, a to bez případného splnění řady formalit. To umožňuje uzavření smlouvy o společnosti.
Zachování lidské společnosti, a tím spíše její rozvoj, se neobejde bez dalších investic, příp. zajišťování dalších činností. Stačí zmínit výzvy v podobě rekonstrukce a budování dopravní infrastruktury, řešení energetické budoucnosti, mohutný rozvoj technologií, ale i odstraňování následků pandemických nemocí a přírodních katastrof. Současná situace si bude vyžadovat potřebné značné zdroje. Těch se nemusí dostávat. Existuje však řešení ve sdružení činností a věcí. Toto se v praxi již široce uplatňuje, začasté ve výstavbě. Děje se tak na straně zhotovitelů i objednavatelů. Uplatnění by pak mohlo být ještě širší.
Chcete číst dále?
Zaregistrujte se zcela zdarma a získejte přístup ke všem článkům.
Máte účet? Přihlaste se
OBČANSKÝ ZÁKONÍK
Občanský zákoník upravuje danou problematiku v ustanoveních § 2716 až § 2746 pod nadpisem Společnost. Navazuje tak na dřívější úpravu v zák. č. 40/1964 Sb., která označovala takovou spolupráci jako sdružení. Tato společnost nemá právní osobnost (právní subjektivitu). To lze dovodit z ustanovení § 20, odst. 1 občan. zák., který určuje, že právnická osoba je organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost, nebo jehož právní osobnost zákon uzná. Toto u této společnosti nenastává. Připomeňme též, že tuto společnost podle § 2716 a násl. nelze ztotožnit s obchodními společnostmi podle zák. č. 90/2012 Sb. Zvolený pojem společnost však může působit zavádějícím způsobem. O obchodní společnost však v žádném případě nejde.
Společnost vzniká, zaváže-li se smlouvou několik osob sdružit se jako společníci za společným účelem činnosti nebo věci. Společnost vzniká neformálně, nikde se neregistruje a nezapisuje do žádných rejstříků. Minimálním počtem osob jsou dvě osoby. Počet osob není omezen.
Společníci mají povinnost:
––vyvíjet činnost k dosažení účelu sdružení,
––zdržet se konkurenční činnosti,
––poskytnout majetkové hodnoty, popř. výkon činnosti.
Společníci mají tato práva:
––podílet se na majetku získaném při společné činnosti,
––podílet se na zisku,
––na rozhodování,
––na provádění kontroly,
––ukončit účast ve společnosti,
––majetkové vypořádání při ukončení činnosti.
NASTOLENÍ POŘÁDKU
• Jestliže bylo ujednáno sdružení majetku, vyžaduje se k platnosti smlouvy soupis vkladů společníků. Tento soupis musí být společníky podepsaný. Vyvratitelnou domněnkou je určeno, že se má za to, že sdruženo bylo jen to, co uvádí soupis.
• Jestliže by soupis nebyl podepsán, lze uvažovat o tom, že půjde o neplatnost relativní a neplatnost by musel uplatňovat účastník smluvního vztahu.
• Přitom, co se týká soupisu věcí, pokud by tomu mělo být jinak, pak by domněnku musel vyvracet ten, který by tvrdil něco jiného.
• Vkládá-li společník do společnosti věci, použijí se přiměřeně ustanovení o koupi. Pokud vkládá jen právo věc užívat, použijí se přiměřeně ustanovení o nájmu. Jestliže by se pak vkládalo právo věc používat, použije se přiměřeně ustanovení o pachtu. Jde-li o závazek společníka k činnosti pro společnost, použijí se přiměřeně ustanovení o díle nebo o příkazu. Strany si však mohou tyto otázky dohodnout jinak, nejde o úpravu kogentní.
• Společník může vložit do společnosti věc, soubor věcí i věc hromadnou, jako je obchodní závod, nebo která tvoří veškerý majetek společníka. Vloží-li společník do společnosti veškeré svoje jmění, určuje vyvratitelná domněnka, že se má za to, že se jedná o jmění přítomné k účinnosti smlouvy.
• Ujednání o tom, že vklad společníka zahrnuje i jeho budoucí majetek, se nevztahuje na majetek nabytý dědictvím, ledaže to bylo výslovně ujednáno. Vklad tedy nemůže zahrnovat takto určený majetek z dědictví. I zde se však strany mohou dohodnout jinak.
• Jestliže se vkládají peníze a zuživatelné věci, jakož i věci podle druhu, stávají se spoluvlastnictvím společníků, kteří vklady přispěli. Jiné věci se stávají jejich spoluvlastnictvím jen tehdy, byly-li oceněny penězi. Spoluvlastnictví individuálně určených věcí je tedy obligatorně založeno oceněním těchto věcí. Spoluvlastnické podíly společníků se určí poměrem hodnot majetku, který každý společník vlastní.
• K jinému předmětu vkladu nabývají společníci právo bezplatného požívání. Spoluvlastnictví se pak nevztahuje na společníka, který přispívá svojí činností. Má však právo na podíl ze zisku a právo užívat věci vložené do společnosti. Nemá však právo tyto věci používat ani se nestává spoluvlastníkem.
• Společníci, kteří provedli vklad zuživatelnými a zastupitelnými věcmi, event. nezastupitelnými věcmi, které byly oceněny, se bez dalšího stávají spoluvlastníky těchto věcí. V případě vložených nezastupitelných a neoceněných věcí zůstává vlastnictví beze změny původnímu vlastníku. Ostatní společníci, kteří do společnosti vložili majetek, mají k takovým věcem požívací právo.
• Ten, kdo se zavázal přispět společnosti jen činností, není povinen k jinému příspěvku a ten, kdo se zavázal přispět jen majetkem, není povinen přičinit se o dosažení společného účelu jiným způsobem. Je však možno přispět majetkem i přičinit se činnostmi.
NELZE NUTIT
Přitom společníka nelze nutit, aby přispěl více, než se zavázal. Jestliže by se však změnily poměry tak, že společného účelu nelze bez zvýšení příspěvku dosáhnout, může ten, kdo není ochoten svůj příspěvek zvýšit, ze společnosti vystoupit, anebo z ní může být vyloučen. • Společníci si výši vkladů a jejich poměru mají dohodnout. Jestliže by však dohodli jen to, co bude celkově do společnosti vloženo, tj. jaká bude celková hodnota, a nedohodli by více, pak platí, že každý z nich přispěje rovným dílem. O dosažení společného účelu se všichni společníci přičiňují zpravidla stejnou měrou.
• Přitom platí, že společenství ve společnosti je nepřevoditelné.
ZÁKAZ KONKURENCE
Činy pro společnost škodlivé jsou společníkovi zakázány. Je stanoven i zákaz konkurence. Společník nesmí bez souhlasu ostatních společníků činit na vlastní nebo cizí účet nic, co má vzhledem ke společnému účelu konkurenční povahu. Pokud by společník něco takového činil, mohou se společníci domáhat toho, aby se tento společník takového jednání zdržel. Jestliže šlo o jednání společníka na vlastní účet, mohou se ostatní společníci domáhat toho, aby bylo jednání společníka prohlášeno za jednání na společný účet.
Jednal-li by společník na cizí účet, mohou se ostatní společníci domáhat toho, aby jim bylo ve prospěch společného účtu postoupeno právo na odměnu nebo jim byla vydána odměna již poskytnutá. Tato práva je však třeba uplatňovat včas, jinak dojde k prekluzi. Práva zanikají, pokud nebyla uplatněna v subjektivní lhůtě do tří měsíců ode dne, kdy se podnikatel o jednání dozvěděl, nejpozději však v objektivní lhůtě, a to nejpozději rok ode dne, kdy k jednání došlo.
Společníci si ve smlouvě o společnosti mají možnost určit výši svých podílů na majetku nabytém za trvání společnosti a na jejím zisku. Neurčí-li smlouva tento poměr na zisku i ztrátě společnosti, pak jsou jejich podíly stejné. Pokud smlouva určila poměr jen na majetku, anebo jen na zisku nebo ztrátě, platí poměr i pro výslovně neurčené případy.
Případné ujednání vylučující podíl na zisku nemá obecně právní účinky. Vylučující podíl na ztrátě nemá právní účinky jen mezi společníky.
ROZHODOVÁNÍ
Občanský zákoník obsahuje i ustanovení o rozhodování ve společnosti. Tato úprava patří mezi ta ustanovení úpravy společnosti, která jsou dispozitivní. Rozhodování o záležitostech společnosti se přijímají většinou hlasů. Každý společník, není-li dohodnuto jinak, má jeden hlas. Pokud by se měnila smlouva, musí být rozhodnutí jednomyslné, a to nevyplývali z některého ustanovení zákona jinak, např. při vyloučení společníka. Jestliže by však bylo dohodnuto nebo rozhodnuto tak, že by to bránilo některému společníku v rozhodování, pak by takové ujednání nebo rozhodnutí nemělo právní účinky.
Občanský zákoník upravuje i správu společnosti. Může být praktické, aby si společníci rozdělili působnosti při správě společnosti. Pokud by tak neučinili, je každý společník, vzhledem k těmto záležitostem, příkazníkem ostatních společníků. Žádný společník však nesmí o své vůli podstatně měnit stav nebo účel společného majetku bez zřetele výhodnosti takové změny. Správou společných věcí nemusí společníci pověřit jen některého společníka; pověřit mohou i třetí osobu. Společník, který není obecně oprávněn ke správě, nesmí nakládat se společným majetkem. Pokud tak však učiní vůči třetím osobám a třetí osoba je v dobré víře, pak se nelze dovolávat neplatnosti takového jednání. Pokud by nastala situace, že by bylo pověřeno více správců, aniž by byla upravena jejich působnost, jedná každý z těchto správců v záležitostech společnosti samostatně.
Je-li ve společnosti ustanoven správce, vede správce účty a přehled o majetkových poměrech společnosti. Společníkům podává pravidelné vyúčtování majetku společnosti vč. příjmů a výdajů, jakož i zisku anebo ztráty, a to nejméně jednou za kalendářní rok, nejpozději do dvou měsíců po jeho ukončení. Správce musí též vést předepsané evidence tehdy, pokud společnost v daném případu takové evidenci podléhá. Jde především o vedení účetnictví.
PRÁVA A POVINNOSTI
Každý společník má přitom práva na nezbytné informace o společnosti. Může se tedy, i když nevykonává správu, přesvědčit o hospodářském stavu společnosti, přezkoumat účetní záznamy a jiné doklady. Má právo být informován o společných záležitostech. Nesmí však při uplatňování těchto práv rušit provoz společnosti víc, než je nutné, ani nesmí bránit ostatním společníkům při uplatňování takového jejich práva. Toto ustanovení je kogentní. Zákon totiž upravuje, že pokud by si společníci v této otázce upravili něco jiného, nepřihlíží se k tomu.
Občanský zákoník řeší i práva a povinnosti společníků ke třetím osobám. Z dluhů vzešlých ze společné činnosti jsou společníci zavázáni vůči třetím osobám společně a nerozdílně. Odchylné ujednání v tomto nebude možné, neboť nelze přijímat ujednání v neprospěch třetích osob.
Společnost je sdružením konkrétních osob (podle dřívějších právních úprav se jednalo o smlouvu o sdružení), nevzniká však nová osoba. Jak jsme již uvedli, nemá právní osobnost (právní subjektivitu). Nejedná tedy žádná nová právnická osoba, jednání v záležitostech společnosti je však pochopitelně možné. Jedná-li společník ve společné záležitosti s třetí osobou, považuje se za příkazníka všech společníků. Jestliže by si společníci ujednali něco jiného, nelze to namítnout vůči třetí osobě, která jedná v dobré víře.
Jestliže by však nastala situace, že by jednal společník za společné záležitosti s třetí osobou vlastním jménem, mohou ostatní společníci uplatňovat práva z toho vzniklá, třetí osoba je však zavázána jen vůči tomu, kdo s ní právně jednal. To pochopitelně neplatí, bylo-li třetí osobě známo, že společník jedná na účet společnosti.
PŘEDSTÍRANÝ SPOLEČNÍK
Občanský zákoník upravuje i takový případ, pokud by někdo předstíral, že je společníkem a nebyl by jím. Tehdy jsou skuteční společníci z jeho jednání vůči třetí osobě zavázaní společně s ním, ale jen tehdy pokud: • některý ze společníků dal k omylu třetí osoby podnět, nebo • společníci mohli při vynaložení potřebné péče takový omyl předvídat, ale žádný z nich neučinil opatření, aby se uvedení třetí osoby v omyl zabránilo. Tato úprava se však nepoužije, nebyla-li třetí osoba v dobré víře. Pak je předstírající osoba zavázána sama.
ZÁNIK ČLENSTVÍ
Zákon upravuje i zánik členství. Společník může podle zákona ze společnosti „vystoupit“. Protože však společnost není osobou, ale jde o společenství – sdružení činností nebo věcí podle smlouvy, jde fakticky obsahově o výpověď. Společník může ze společnosti vystoupit, a to i když bylo trvání společnosti sjednáno na dobu určitou. Nesmí to však učinit v nevhodné době nebo k újmě ostatních společníků. Z vážných důvodů (např. zdravotních), může společník vystoupit kdykoli. Vystoupení musí být sděleno ostatním společníkům, ledaže by bylo dohodnuto jinak, např. že k němu dojde doručením správci.
Občanský zákoník upravuje i možné vyloučení společníka. Jde o změnu smlouvy. Z logiky věci však nebude třeba souhlasu vylučovaného společníka, i když jinak ke změně smlouvy obecně je třeba souhlasu všech společníků.
Poruší-li společník povinnost ze smlouvy podstatným způsobem, může být vyloučen. Vyloučen může být rovněž:
• bylo-li o jeho majetku zahájeno insolvenční řízení na jeho návrh,
• přistoupil-li společník k návrhu na zahájení insolvenčního řízení, ve kterém se řeší jeho úpadek nebo hrozící úpadek, nebo
• bylo-li v insolvenčním řízení rozhodnuto o úpadku společníka.
Pokud by došlo k omezení společníka ve svéprávnosti, není to obecně důvodem pro vyloučení společníka. Může se tak stát jen tehdy, je-li tento stav na újmu společnosti.
Zanikne-li členství společníka ve společnosti, provede se vypořádání. Společník má právo, aby mu bylo vyúčtováno a vydáno vše, co mu ke dni zániku členství náleží. Podíl na majetku nabytém za trvání společnosti se mu vyplatí v penězích. Individuálně určené věci, které nebyly oceněné a k nimž měli ostatní společníci požívací právo, se společníkovi vrátí.
Při zániku členství je pak zavázán i společník. Vyúčtuje a vyrovná ostatním společníkům vše, k čemu byl společnosti zavázán. Při úmrtí některého ze společníků se dědic společníkem nestává, ledaže by bylo dohodnuto něco jiného. Dědic má však právo na vyúčtování a vydání všeho, co ke dni zániku členství náleží.
Bylo-li ujednáno, že společenská smlouva platí i pro dědice, vstoupí dědic do společnosti namísto zůstavitele. Takovým ustanovením však nelze vázat dědice dědiců. Není-li dědic schopen vykonávat pro společnost činnost, k níž se zůstavitel zavázal, může mu být snížena přiměřená část podílu. Jde o zvláštní úpravu a dědic se na rozdíl od úpravy obecného dědictví nevyhne členství ve společnosti, a to ani odmítnutím dědictví. Může však dojít následně k jeho vystoupení ze společnosti, za podmínek určených pro vystoupení ze společnosti, event. může následně dojít k jeho zániku členství jiným zákonem předvídaným způsobem (viz výše).
Společnost zaniká:
––dohodou společníků,
––při splnění podmínek ujednaných ve smlouvě,
––uplyne doba, na kterou byla společnost sjednaná,
––bylo dosaženo stanoveného účelu,
–– stanovený účel se stal nemožným.
Právní úprava ustanovení o zániku společnosti je v textu zákona upravena (§ 2744 – 2746). Jak jsme uvedli, zákon určuje, že společnost zaniká, dohodnou-li se o tom společníci, splní-li se podmínky ujednané ve smlouvě, uplyne-li doba, na kterou byla společnost ujednána, dosáhne-li se účelu, k němuž byla společnost zřízena, anebo stane-li se tento účel nemožným. Společnost zaniká též tehdy, pokud jsou společníci dva, pokud jeden z nich ze společnosti vystoupí.
Zemře-li společník, aniž bylo ujednáno, že společenská smlouva platí i pro jeho dědice, zaniká společnost, měla-li dva společníky. Má-li společnost více společníků, je stanovena pro tento případ vyvratitelná domněnka. Má se za to, že ostatní společníci chtějí setrvat ve společnosti nadále.
Zánik společnosti se týká společníků, ne však vztahů ke třetím osobám. Těm jsou totiž společníci zavázáni společně a nerozdílně.
Zanikne-li společnost, podá správce vyúčtování nejpozději do dvou měsíců od jejího zániku. Společníkům se vydá to, co je jejich vlastnictvím. Společný majetek se rozdělí podle ustanovení o vypořádání spoluvlastnictví.
Pojednaná právní úprava umožňuje bez splnění případné řady formálních povinností pružnou koncentraci činností nebo věci a umožňuje tedy rychle řešit aktuální otázky. To je v současné situaci zvláště potřebné. Proto lze využití tohoto smluvního řešení doporučit. Významný je obsah smluvního ujednání, který vyplývá z poměrně široké smluvní volnosti, kterou zákon umožnuje.
Prof. JUDr. Karel Marek, CSc.
Literatura: DVOŘÁK, K.; FIALA, J.; ŠVESTKA, J.
Občanský zákoník. Komentář. Svazek V. a svazek VI. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014.
KINDL, M.; ROZEHNAL, A. Občanský zákoník. Praktický komentář, svazek II. Plzeň: Aleš Čeněk, 2019.
LIŠKA, P. a kol. Obchodní závazky, Meritum, Praha: Wolters Kluwer, 2021.
PRAŽÁK, Z. Společné podnikání podle ustanovení § 839 občan. zák., Praha: Linde, 2005.
RABAN, P. a kol. Závazkové právo.
Brno: V. Klemm, 2019.
