Zadáním města bylo navrhnout novostavbu školky se sportovním zaměřením. Její tělocvična jednou bude sloužit i veřejnosti, zatím byla postavena mateřská škola. Tvoří ji rozehraná kombinace pravoúhlé stavby s bílou fasádou a barevných pagod. Je zřejmé, že pro její autory byly nejdůležitější děti – jejich hry, pohyb, vidění, měřítko, vnímání světla a prostoru. Dětská živelnost a nepředvídatelnost, čistota a zvídavost.
„Na začátku naší práce jsme přemýšleli, v čem jsou děti jiné než dospělý člověk, co je pro ně důležité a co všechno tvoří dětství. Není to jen rodina nebo zážitky s kamarády. Jsou to i domy, které děti navštěvují a také instituce, které je vměstnávají do systému. A co vlastně potřebují pro svůj pohyb? Dohledali jsme spoustu příkladů netradičních či výjimečných školek a škol z celého světa. Některé z nich by byly v naší společnosti nepostavitelné, což o něčem vypovídá. Jsme svázáni tak přísnou a bohatou legislativou, že spíše omezuje, než aby umožňovala rozvoj společnosti,“ říká architekt David Kraus.
„Důležité je jistě i samotné téma školství, podle mého názoru jeden z nejdůležitějších výkonů státu. Stále se mluví o hrubém národním produktu, o růstu ekonomiky, ale skoro vůbec o výchově, o potenciálu, který v každém dítěti je. To vše formovalo náš přístup k zakázce. Měli jsme štěstí, zástupci města byli od počátku projektu odvážní a velkorysí. Než se návrh ustálil, mnohokrát jsme se setkali také s učitelkami a zástupci sportovních oddílů.“
Chcete číst dále?
Zaregistrujte se zcela zdarma a získejte přístup ke všem článkům.
Máte účet? Přihlaste se
DŮM MÁ DVĚ TVÁŘE
Hmotu stavby autoři rozdělili na několik částí. Do bílé kostky umístili provozy, zázemí, kanceláře a vstupy. Na ni se napojují prostory tříd, které navazují na zahradu. Dvě třídy jsou v přízemí, další dvě v patře. Do ulice tedy budova drží hmotu a podporuje dojem tradičního městského prostoru, směrem do zahrady je rozehraná. Hmoty se rozpadají a prostor se otevírá, aby do něj proniklo světlo.
„Zvenku tvoří siluetu domu pagody, zevnitř je to skrýš, indiánské tee-pee, prostor, kam dopadá světlo z trojúhelníkových okének. Důležité je vstupní atrium – obří pavoučí síť jako herní prostor, lanové centrum. Síť nesou neopracované kmeny stromů, jimž bylo za jejich službu poděkováno. Vedení technické infrastruktury je částečně pohledové. Ať děti vidí, kudy teče voda, elektřina či kudy proudí teplý vzduch,“ upřesňuje autor projektu.
KONSTRUKCE A MATERIÁLY
Nosné svislé konstrukce tvoří zděné vnitřní a obvodové stěny, na kterých jsou uloženy stropy. Komolé jehlany mají konstrukci z ocelových válcovaných profilů, opláštěných sendvičovými panely. Všechna okna jsou hliníková s izolačním dvojsklem.
Vzhledem ke tvaru objektu autoři zvolili stropní a střešní konstrukce z prefabrikovaných předpjatých panelů. Stropy v komolých jehlanech tvoří ocelové nosníky. Plochá střecha je z předpjatých stropních panelů tl. 250 mm, střešní desku doplňují ocelové konstrukce pagod, které ji částečně podpírají. Šikmé střechy pagod se sklonem 57 a 65° byly navrženy z ocelové konstrukce, dřevěného bednění, dřevěných montážních hranolů a nadkrokevního zateplení.
Pro zateplení ploché střechy byla použita izolace z rovinných izolačních desek EPS, do střešní konstrukce pagod byla vložena nadkrokevní PIR izolace o součiniteli tepelné vodivosti λ = 0,023 W/m. K v tloušťce 120 mm. Na plochých střechách je hydroizolační souvrství se substrátem pro extenzivní zeleň, na pagodách v celé ploše barevné hliníkové šablony.
Pagody tvoří čtvercové prstence z uzavřených profilů s šikmými sloupky v rozích. Mezi prstenci jsou trubkové diagonály. Pagody ukončuje spodní prstenec, přikotvený k železobetonovým věncům. Kolmo na prstence se ukládaly krokve, na kterých je opláštění.
Centrální pagodu podpírají dvě stěny, mezi nimi je příhradová konstrukce. Pagoda byla navržena tak, aby dokázala přenést užitné zatížení 3,0 kN/m2 od zavěšení lanových sítí na spodním pásu. Ocelové konstrukce doplňují kotevní prvky pro sítě a vnitřní dřevěné architektonické prvky.
ŘEŠENÍ PLÁŠTĚ
Jihovýchodní část objektu je zateplena pomocí desek z fasádního polystyrenu a z minerálních vláken, stěny pod úrovní terénu byly izolovány extrudovaným polystyrenem XPS tl. 50, 120 a 200 mm, podlahy kontaktní se zeminou polystyrenem tl. 100 a 150 mm z desek EPS 200.
Zateplovací systém byl přetažen 30 mm přes okenní rám.
Pravoúhlý objekt má fasádu z cementového postřiku a vápenocementové jádrové omítky. Po jejím vyzrání byla natažena štuková stěrka, poté silikonový nátěr. Jihovýchodní stěna byla částečně řešena jako kontaktní zateplovací systém na betonovém podkladu (nosné sloupy a průvlaky). Na desky tepelné izolace pak byla natažena tenkovrstvá podkladní stěrka a vrchní stěrková omítka.
Hana Vinšová
