Letos se 1. až 2. června sejde v Praze v Nadaci ABF již 9. ročník konference BIM ve stavebnictví a od června budou porotci a sbor expertů Stavby roku vybírat v rámci celostátního hodnocení nejlepších staveb již po osmé i ocenění na cenu „BIM“ za příkladné použití digitalizace a BIM v procesu přípravy a realizace posuzovaných staveb. Můžeme se proto opřít o řadu zkušeností a poznatků, a to zmíněné programy představují jen úzký průhled do procesu digitalizace. Je však až překvapivé, jak různorodé a často si odporující pohledy lze na tento proces mezi zúčastněnými partnery zaslechnout.
Od digitalizace si slibujeme „řád a pořádek“, zachování jednou získaných dat, zrychlení povolování staveb, zpřesnění projektové dokumentace, kontrolu procesu výstavby a úsporu materiálu, času a možnost nasazení automatizace a robotizace. Snaha prosadit tento nový přístup naráží často na otázky: Proč to děláme? Kdo je příjemcem benefitu? Je jím úspora času? Prostředků? Vyšší bezpečnost či unikátnost stavby?
Chcete číst dále?
Zaregistrujte se zcela zdarma a získejte přístup ke všem článkům.
Máte účet? Přihlaste se.
Otázek přibývá
První realizované stavby užívaly BIM hlavně v procesu projektování složitějších staveb a soutěžící klidně poskytli BIM model i pro porotce soutěže. Pro projektanta je ale takovéto zpracování většinou značně pracnější, a pro proces schvalování stavby málo použitelné, neb musí stejně předložit „výkresovou dokumentaci“. Poté byly realizovány stavby, které BIM model začaly využívat i k přípravě zhotovitele a k realizaci staveb. Těm BIM umožnil odhalit dlouhý, až několikatisícový seznam „kolizí“, které na stavbách řeší většinou až řemeslník, který má v rozpočtu „materiálovou rezervu, prořez“.
Šetří se tedy čas i materiál. Je však zde nová otázka, čí jsou to chyby, kdo je má opravit a kdo zaplatit a kde je autorské právo k řešení prezentované BIM modelem. Několik posledních staveb deklarovalo, že stavba předala stavebníkovi jako dokumentaci skutečného provedení stavby, nebo vedle ní i BIM model pro facility management.
Zde je znovu otázka, která data potřebuje zhotovitel a která provozovatel stavby a kde je onen faktický přínos a čím lze vyjádřit? Bude umět provozovatel předaná data efektivně využívat a hlavně aktualizovat? Řada příkladů a zkušeností je zatím sporná: Data jsou při předávání stavební štafety často znehodnocena, nebo blokována, každý partner potřebuje jiné a ty ostatní jej zdržují, řada procesů je zprvu pracnější, časově náročnější než tradiční postupy a konkrétní pracovníci s nimi neumí pracovat, ani na něj začasté nemají potřebné vybavení a spravedlivě uhrazené náklady.
Další otázkou je proces schvalování stavby, který zahrnuje až neuvěřitelný systém stanovisek orgánů a občanských iniciativ, které nejsou připraveny na „digitální čtení dokumentace“. Rozsah jejich připomínek a vstupů, opírající se různé často i protiřečící si legislativní předpisy, má daleko ke koordinaci a uplatnění veřejného zájmu, je provázen účelovými obstrukcemi a při posuzování staveb není zatím připraven na automatizované vyhodnocováni dat z projektu, které by mohlo přinést zjednodušení, a hlavně zrychlení tohoto procesu.
Praxe předbíhá státní správu
Samostatnou kapitolou jsou regulativy, které přináší do přípravy a schvalování staveb současné územní plánování. Přitom jeho právní nastavení rezignovalo na časové plánování veřejných investic, využití daňových nástrojů, a tak „tržní ekonomií“ rozvoje sídel přináší místy až protispolečenský vývoj.
Chaotický rozvoj příměstských obcí, začasté s chybějící vybaveností, zábory zemědělské půdy, kterou jako bychom již tolik nepotřebovali, přináší i nezbytnou orientaci na osobní automobil, pro který nestačíme stavět silnice ani parkoviště. Města, která zaměstnávají „vesničany“ a poskytují jim i mnohé služby, se brání vjezdu a politici a aktivisté vyhlašují omezení, ano boj proti autům. Absurdnost celé situace dovršuje fakt, že výroba automobilů je ten nejvýznamnější průmyslový obor, na kterém stojí blahobyt a ekonomická úroveň nás všech.
Česká republika má přes čtyři tisíce územních plánů a jen několik málo stovek plánů regulačních. Právě opačně, než je praxe například v Německu nebo Rakousku. Sloučení územního rozhodnutí se stavebním povolením, které předpokládá tak těžce sjednávaný stavební zákon, tak bude stále vyžadovat v rámci stavebního řízení nalezení nejednoduché shody všech zúčastněných na stanovení podmínek pro konkrétní stavby z celé řady, vždy znova pro každou stavbu, odlišných konkrétních podmínek. Územním plánem schválené podmínky bohužel nejsou začasté jednoznačným vodítkem pro investora, projektanta, ani pro dlouhou řadu strážců veřejného zájmu a nalezení shody se tak spíše bude komplikovat. Tento stav bude rovněž významnou překážkou pro rychlejší zavádění digitalizace a automatizace vyhodnocování územních regulativů a jejich posuzováni s navrhovanými stavbami.
Cestou z této slepé uličky je standardizace územního plánování, spojení územního a strategického plánování do jednoho systému a postupné, ale co nejrychlejší, pokrytí všech zastavovaných ploch regulačními plány. Tento úkol, i kdybychom jej dnes začali, je na více než 10 let.
V tomto smyslu je dobrou zprávou snaha MMR o přípravu a standardizaci funkčních i prostorových regulativů územních a regulačních plánů a jejich digitalizaci. Zahájená příprava digitální technické mapy a digitalizace územně analytických podkladů do jednoho systému, na který by bylo možné postupně navýšit „digitální regulační /územní plány“ ale i jednotlivé BIM projekty, a vytvořit tak „dynamický digitální model vystaveného území“ pro celé území republiky je cílem. Ten by poskytoval nejen informace o současném stavu, ale velmi exaktně i podmínky pro všechny rozvojové aktivity a připravované stavby.
Takovýto model by umožnil využití řadu již dnes známých softwarových produktů pro různé optimalizační studie, byl by neocenitelným zdrojem pro investory i projektanty v začátcích jejich koncepčních úvah, ale zejména by zjednodušil projednávání s dotčenými orgány i diskusi s veřejností a přinesl nové pojetí jejich participace při utváření území.
Průmyslová výroba stavebních materiálů
Digitalizace je předpokladem robotizace a postupného nastolování umělé inteligence do procesu výroby stavebních výrobků i realizace staveb. Maltoviny, cihly, skla, různé prefabrikáty a zařízení a další stavební výrobky zajišťuje dnes již často téměř zcela automatizovaná průmyslová výroba. V ní se výrobku včetně jeho zabalení a přípravy k expedici nedotkne lidská ruka. Velkým příslibem jsou provozy, které, příkladně okna a jejich zasklení se vyrábí již výhradně pro konkrétní stavbu. Doručená datově připravená objednávka je během dne zařazena do výroby, okna a jejich zasklení mají zcela individuální rozměr, ale i charakteristiku (jiné zasklení podle světových stran, podle orientace k hluku, podle architektonického záměru).
Z výrobního pásu tak sjíždí každé okno jiné, s konkrétní adresou do konkrétního stavebního otvoru konkrétní stavby, do kterého bude bez meziskladů přímo po dodání zabudováno. Zde je cesta velikých nákladových i časových úspor, jejích podmínkou je však dobře sladěná digitální komunikace všech zúčastněných partnerů. Zde je snad příslib, že digitalizace zajistí, že naše špatná zkušenost se šedí továrně vyráběných částí staveb, které v 60-80 letech minulé století definovaly „sídlištní strukturu“, se nemusí v tomto procesu opakovat.
Jak robotizovat vlastní realizaci stavby? Má jít o velkoobjemové prvky skládané rychle na stavbě, nebo se uplatní roboty při tisku budov, nebo skladbě cihel a tvárnic? Která řemesla bude možno snadno robotizovat a která jsou až hudbou budoucnosti? Stojíme před renovační vlnou, staveb, které byly realizovány tradičními postupy a začasté mají i památkovou ochranu.
Nově jsou definovány požadavky na energetickou úspornost a recyklovatelnost použitých materiálů. Určitou cestu ukazují samořídící stroje ve výstavbě dopravních staveb. Digitalizace je rovněž šancí pro adresné a koordinované zásobováni staveb a kontrolování a testování staveb před jejich dokončením. Její prosazení bude úspěšné všude tam, kde se podaří najít příjemce zisků, časových nebo financích úspor či jiných profitů a pokud jejím výstupem bude opravdu významný růst produktivity stavebního oboru.
Jan Fibiger, předseda Nadace ABF
